Na podzim roku 2017 redaktoři britského Guardianu oslovili Elenu Ferrante, aby pro jejich noviny psala každotýdenní sloupek. „Polichotilo mi to, zároveň jsem se ale bála.

S něčím takovým jsem neměla žádnou zkušenost a obávala jsem se, že to nezvládnu,“ píše Ferrante v úvodu ke knize Příležitostné nápady. Po dlouhém váhání návrh přijala pod podmínkou, že jí redaktoři pošlou seznam otázek, na které bude jednu po druhé ve vymezeném prostoru odpovídat. Redakce s požadavkem souhlasila, stejně tak s podmínkou, že sloupek nebude vycházet víc než rok. První text vyprávějící o jednom „poprvé“ vyšel 20. ledna 2018 a ten poslední o jednom „naposledy“ je z 12. ledna 2019. Výsledkem je sbírka jednapadesáti textů nahlížejících do autorčina života i do života čtenáře, jenž je vyzván, aby přemítal o svých vlastních myšlenkách a pocitech k danému tématu.

Ferrante přiznává, že to byl pro ni poučný rok: „S žádným podobným úkolem jsem se nikdy předtím nesetkala a hodně jsem váhala, než jsem se té zkoušce vystavila.

Bála jsem se každotýdenního termínu, bála jsem se, že budu muset psát, i když se mi nebude chtít, bála jsem se nutnosti zveřejnit text, aniž bych promyšleně zvážila každé slovo. Nakonec převládla zvědavost. Pokusila jsem se té výzvě postavit s představou, že musím písemně odpovědět na nějakých padesát otázek, vždycky jednu za týden. Říkala jsem si, že to je něco, co už umím, vždyť léta odpovídám písemně novinářům. A tak jsem pilně odpovídala. Musím však uznat, že přes nesmírnou laskavost redakce Guardianu jsem se ustavičně děsila, že se mi přijatý úkol nepodaří splnit, že ze zbrklosti čtenářům nějak ukřivdím, že si přestanu věřit a budu to muset předčasně vzdát. Ještě že úzkost z otištění textů bohatě vyvážila radost z psaní. Dnes můžu s jistotou říct, že i kdybych tuto zkušenost už nikdy nezopakovala, prospěla mi a já jsem Guardianu vděčná, že mi dali takovou příležitost…“

Přes všechny obavy vyšla Ferrante ze zkoušky vítězně. V Příležitostných nápadech okouzluje inspirativním pohledem na rozličná témata a předvádí nám, jaký účinek mohou mít texty bez ohledu na svoji délku. Její vyprávění je omamné, táhne čtenáře hlouběji a hlouběji do vlastních myšlenek.