Řezníkův učeň je nájemný vrah beze jména (přestože v pozdějších epizodách s týmž hrdinou se jmenuje Michael Shaeffer) a nejprve, v první kapitole, je čtenář seznámen nikoli s ním, ale s jeho obětí a způsobem popravy: odborový předák vylétne se svým autem do povětří díky třaskavině vyrobené z umělého hnojiva. A ani druhá kapitola nám nepředstaví „hrdinu“ příběhu, ale sympatickou policistku Elizabeth, která si povšimne jistého vzorce v sérii nevysvětlených vražd, vykonaných patrně na objednávku. Právě tato žena se za zabijákem pustí a skutečně jej vypátrá. A až ve třetí kapitole poznáváme i jeho. I on je jistým zvráceným způsobem sympatický, přestože o něm víme jen málo a informace jsou nám dávkovány jako cukrátka na příděl. Vypadá jako ten nejtemnější avatar Jamese Bonda a kupodivu není zlý, jen opatrný, rafinovaný, praktický a důsledný. Když se nedočká peněz za vykonaný úkol, sám si pro to, co mu patří, dojde. A když ho při tom Elizabeth chytí, obrátí její past proti ní samé. A ani ho nenapadne ji zabít: proč? Nikdo mu za to nezaplatil. Naopak s ní uzavře tajnou dohodu.

Hrdina Starého chlapa má také leccos za sebou, třeba celou řadu identit, pod nimiž se skrýval – Dan Chase, Hank Dixon a ty ještě starší–, aby je vyměnil snad za tu poslední: Bill Armitage. Do té doby však musí vyřešit důsledky akce vojenské tajné služby staré pětatřicet let, kdy měl jako důstojník dopravit do Libye peníze pro povstalce proti Kaddáfího režimu. Operace selhala a on chtěl peníze federální vládě USA vrátit. Agenti však přerušili veškerý kontakt, a tak si onen milion dolarů nechal a dobře investoval. Teď ho ale, přestože neustále měnil adresy a zametal za sebou stopy, vyčenichala skupina Libyjců vyslaných jistým Farízem Hamzou, který měl kdysi peníze pro povstalce převzít. Chaseovi (Dixonovi, Armitageovi atd.) nezbývá než opět si sbalit věci, naložit do auta své dva psy a dát se na úprk napříč Spojenými státy. Pronásledovatelé mu kladou pasti, to však dělá i on jim. Nakonec nezbude nic jiného než odletět do Libye a s Farízem Hamzou si věci „vyříkat“ osobně.

Jedním z posledních z osmadvaceti románů Thomase Perryho je Zapadákov. Stejně jako v nedávné Vloupačce je v centru dění žena, ale tentokrát na té správné straně zákona: neživí se vykrádáním bytů a nestane se jí, jako lupičce Elle Stowellové, že v jednom z nich se ocitne na místě činu vraždy. Je policistka. Ale dva roky poté, co z weldonvillské věznice uprchnou trestanci a vypálí a vyvraždí téměř celé přilehlé město, odloží svůj odznak do šuplíku a vezme si roční volno – samozřejmě s vědomím městské rady a vyčleněnými prostředky. Přestože většina uprchlíků byla pochytána, tucet špinavců, který všechno vymyslel a násilí na nevinných obětech vyprovokoval, dopadení stále ještě uniká. Začne u Alberta Weisse, respektive u jeho matky na pobřeží. Starou paní už dlouho nikdo neviděl, přesto se zdá, že v jejím domě někdo tajně přežívá. Zkušená policistka na tajné misi samozřejmě zjistí, kdo to je, i kdo „přebývá“ v nepoužívané garáži. Stephen King zajisté nepřeháněl, když Thomase Perryho nazval mistrem napínavých thrillerů.

# Miloš Urban, psáno pro #mojeargo 3/2021