V roce 2010 obdržel cenu Toma Stopparda za knihu Architektonika a protoarchitektura. V roce 2015 získal Cenu F.X. Šaldy za vynikající výkon v oblasti umělecké kritiky - konkrétně za knihu Prokouznutí neboli smrt.
    Oceněná kniha Proklouznutí neboli smrt uvádí svébytnou teorii soklu, jak naznačuje i její podtitul "k teorii soklu"; vychází přitom z díla sochaře Alberta Giacomettiho. Podaná teorie soklu jednak zahrnuje kritiku vizuální komunikace a jednak nabízí výklad virtuální reality jako říše smrti, vše přitom autor dokládá rozborem konkrétních příkladů.

Oceněná kniha Proklouznutí neboli smrt uvádí svébytnou teorii soklu, jak naznačuje i její podtitul "k teorii soklu"; vychází přitom z díla sochaře Alberta Giacomettiho. Podaná teorie soklu jednak zahrnuje kritiku vizuální komunikace a jednak nabízí výklad virtuální reality jako říše smrti, vše přitom autor dokládá rozborem konkrétních příkladů.

Vystudoval psychologie, filosofii a estetiku na Filozofické fakultě UK, následně se několik let živil jako klinický psycholog; v letech 1979 - 1989 vykonával nekvalifikovaná zaměstnání. Od studií spolupracoval s Jiřím Němcem, v polovině 70. let byl v těsném kontaktu s Janem Patočkou, měl blízko k Jindřichu Chalupeckému, společně se sochařem Zdeňkem Palcrem zformuloval svébytnou koncepci sochy.

V 70. letech se věnoval především otázkám fenomenologické psychologie a fenomenologie umění (vliv E. Husserla, M. Heideggera, E. Finka, M. Bosse, H. Rombacha), v 80. letech se zčásti i s ohledem na možnosti tajné spolupráce se zahraničními kolegy začal intenzivněji věnovat antické filozofii (Platón, Aristotelés, Plótinos). Šířeji je známa jeho kritika Z. Neubauera, V. Havla a některých dalších českých intelektuálů, kterou poprvé publikoval v samizdatu. Po převratu inicioval edici PomFil (Pomocník filosofa) v nakladatelství Oikoymenh, byl faktickým editorem časopisu Konserva (v dvoj-časopisu Konserva / Na hudbu) a založil vlastní nakladatelství, v němž mimo jiné nově zpřístupnil české překlady Aristotela.

zdroj: wiki