Román Pro Polinu Takise Würgera působí jako dojemná melodie

Emotivní dílo se zabývá tématem ztráty, síly umění a celoživotní touhy. Vypráví fiktivní příběh Hannese Pragera, hudebního zázračného dítěte, hledajícího Polinu, lásku svého života. Titul se držel celý rok na nejvyšších příčkách prestižního žebříčku bestsellerů magazínu Der Spiegel.

Než se Takis Würger začal věnovat beletrii, pracoval dlouhá léta jako redaktor a válečný reportér pro časopis Der Spiegel. Vysílal přímo z frontových a krizových oblastí, např. z Afgánistánu, Libye, Iráku, Egypta, Mexika a Ukrajiny. Za své reportáže byl několikrát vyznamenán, mj. prestižní Německou cenou pro reportéry a CNN Journalist Award. Přechod k beletrii započal stipendijním studiem na Cambridgeské univerzitě, kde navíc boxoval za univerzitní klub. Své zážitky využil v románovém debutu Klub (2017, česky 2019), zasazeném právě do prostředí elitního klubu a britské smetánky. Kniha se stala bestsellerem, stejně jako následující Stella (2019, česky 2020) o židovské kolaborantce, jež u čtenářů a kritiky vzbudila nejen obrovský zájem, ale i kontroverze. Řady překladů se dočkal rovněž román Noah (2021, č. 2022), zachycující skutečný životní příběh Noaha Kliegera, přeživšího holokaustu. Zatím poslední autorovo beletristické dílo Pro Polinu (2025, č. 2026) vypráví o fatální lásce hudebníka Hannese Pragera k dívce Polině, dceři turecké imigrantky.

Pokladnice fantazie

Román Pro Polinu připomíná moderní, melancholickou pohádku, rozkročenou přes tři desetiletí. Hannes a Polina jsou přátelé od dětství. Vyrůstají bez otců u svých matek ve zchátralé vile uprostřed rašeliniště. Majitelem domu a jediným spolubydlícím je starý spisovatel Heinrich Hildebrand. Zatímco Hannes opatrně naslouchá světu coby temné jeskyni, v níž číhají nestvůry, Polina se dívá za každé dveře, nořilí hlavu do tůní v rašeliništi, aby zjistila, co je v nich, sahá na každého brouka a většinu z nich si strká do pusy. Polinin pohled je bdělý a prohnaný, Hannesův zasněný a často bezcílný.

Je tichým dítětem, které naslouchá, místo aby křičelo. Až do chvíle, kdy objeví svůj hudební talent. Začne hrát na starém Hildebrandově klavíru a nástroj se pro něho stane útočištěm a důvěrníkem.

Během dospívání si Hannes uvědomí, že Polinu miluje. Zkomponuje pro ni svoji první klavírní sonátu, která v sobě nese celou Polininu bytost a její touhy. Avšak následujícící události vezmou tragický směr: Hannesova matka zemře při nehodě, spolu s ní umírá i chlapcova hudba a Polina mizí do světa. Po letech, během nichž pociťuje pouze prázdnotu, si Hannes uvědomí, že musí Polinu znovu najít. Jediným způsobem, jak se k ní může dostat, je jeho první sonáta. Pak nastane zázračný okamžik: Hannes, stěhovák klavírů, zahraje uprostřed hamburské ulice skladbu Pro Polinu. Spontánní nápad nebo volání o pomoc? Lidé kolem poslouchají a přitom Hannese natáčejí na mobil. Video se dostane na internet a má milion zhlédnutí… Würgerův román nezná klid, ale čte se plynule. Jeho jazyk je hutný a vytváří filmovou, takřka pohádkovou atmosféru. Někteří kritikové označují text za kýč, jiní oceňují jeho originalitu, vypravěčský styl a poselství o naději. Podle čtenářů jsou Würgerovy romány pokladnicí fantazie. Švýcarský francouzsky píšící spisovatel Joël Dicker (*1985) o svém německém vrstevníkovi prohlásil: „Takis Würger je pravděpodobně jedním z nejvýznamnějších autorů naší doby.“