Češi, nepindejte!

Tu a tam se objeví v provozu kolem literatury nějaká pikanterie. Tak třeba nedávno libero české literární publicistiky Jiří Peňás napsal do Lidovek článek o tom, že české spisovatelky píšou vlastně blbě a o ničem. Pochopitelně se o tom těch pár lidí, co se v Čechách baví o literatuře, bavilo. Když napsal nedávno mladý český básník takovou nějak nepovedenou báseň, kde se prý v nadsázce, navážel do Romů, Vietnamců atd., v české literární tůni to zabublalo a měli jsme tu polemiku. Teď zase autoři z okruhu A2 napsali článek zhruba o tom, že když se literát dostatečně neangažuje a netepe nešvary doby, měl by být z Parnasu odstraněn a nezaclánět. Další atrakcí českého literárně-provozního výlovu je facka básníkovi za jeho hloupé neangažované plácání.
A teď dokonce čtu v nové čísle literárního měsíčníku Host článek, ve kterém se píše, že snad úplně všichni čeští polistopadoví autoři a jejich knihy jsou hovno, že se tady píše "kapitalistický realismus", jehož jakousi estetiku autoři autocenzurně naplňují a že se čeká na autory, kteří teprve začnou doopravdy psát o životě.
Je to všechno k smíchu i pláči zároveň. Je to takové trapné, ušmudlané, rádoby obrazoborecké. Jsou to všechno svého druhu laciné provokace. Ale taky takové trochu přiblblé kecy z nudy, v některých případech kecy přímo svazácké.
Něco se asi v literárním provozu dít musí, ale poslyšte: zbytečně to s tím rozšafným pindáním Češi nepřehánějte. Ono být anti proti nejrůznějším establišmentům, třeba i tomu literárnímu, je potřeba, ale všechno má svoje meze. To, že jsou u demokratického vesla často veksláci třeba automaticky neznamená, že antikomunismus je sprosté slovo. A jen tak naokraj: zavádět v literatuře všelijaké politické hodnotící manýry je užitečné asi jako pověstný zimník pro mrtvého. Napište prosím raději místo rad , jak na to, ta podle vás správná díla a dejte nám je přečíst. Báseň nebo celou knihu na stůl! Jinak je to jen takové pindání pro pindání.