Na průzkum nebezpečného Tribeče se vydává nesourodá čtveřice mladých lidí. Bloger Igor, který touží po popularitě a udělá tedy všechno pro to, aby jeho články dostaly co nejvíce lajků. Mia, Igorova dívka, která jediná má zkušenost s pobytem v horách. David Kerčel, nerudný učitel s racionálním pohledem na svět a se zoufalou snahou si svůj stále křehčí světonázor udržet. A Andrej Bežanský, ajťák, jenž věří, že všechno je možné. Téměř se neznají a každý má k podivnému výletu jiný důvod. Pustí je Tribeč zpátky…?

Slovenský spisovatel Jozef Karika napsal vlastně jednoduchý příběh, ve kterém jednu z hlavních postav hraje atmosféra. Nervy vám napíná ona známá chvíle, kdy dobře víte, že někdo odněkud vybafne, ale nevíte kdy, kdo a už vůbec ne odkud. Karika si s vámi hraje jako kočka s myší, nedá vám vydechnout, pracuje se slovy jako špičkový cukrář s mistrovským dortíkem, opatrně a s rozmyslem přisypává chybějící informace, jenomže místo aby se po nové dávce čtenáři ulevilo, je mu stále hůř. Jsou zkrátka věci, jež se dovědět nechtěl. Aby svět mohl být místem, ve kterém se cítíme bezpečně, musí mít řád. Jozef Karika v Trhlině žádný řád nectí, ba naopak jej jemně, tak aby zachoval zdání pravděpodobnosti, avšak vytrvale a se stále větším důrazem nahlodává. Přesně tímto způsobem se mu daří vytvořit zcela prostupnou hranici mezi realitou a ….. zkrátka „tím ostatním“. Kdo se odváží říct, že nic z toho, o čem Karika v Trhlině píše, se nikdy nestalo a nestane? 

Ale vy vlastně netušíte, o čem to tady vlastně vyprávím. Nezbývá, než se v zimě (ano, musí to být v zimě) vypravit na Tribeč. Neberte to ovšem, prosím, jako doporučení, neradi bychom měli někoho na svědomí. Mnohem bezpečnější bude pustit si večer naši audioknihu. Snad…