Divotvorně opojný a nejistý osud bájného města stále přirozeně vábí umělce všeho druhu. Štěpán Zavřel (1932-1999), ilustrátor, malíř, animátor a spisovatel v roce 1959 emigroval do Itálie a studoval malbu v Římě. Koncem 60. let se usadil v městečku Rugolo poblíž Benátek a to už měl magnetizující genius loci na dosah. Jako by vstoupil do světa, kde se úplně nedaří dospělácké vážnosti, kde vše funguje jaksi mimo zažitá pravidla, kde Jadran smývá neřesti města jako klenot vyzdviženého na dubových pilotech.

Oceňovaný autor vytvořil několik desítek dětských knih, které byly přeložené do dvaceti světových jazyků. Knížka Sen v Benátkách nejprve vyšla v roce 1974 v němčině a v roce 2001 v italštině. Teprve loni nakladatelství Labyrint/Raketa umožnilo útlé, ale zároveň vizuálně nesmírně bohaté knize doputovat k českým rodinám.

Pokud společně s vašimi dětmi patříte mezi vytrvalé hledače drobných pokladů na břehu moře či kdykoliv jinde, jistě ve vás stránky ilustrované Štěpánem Zavřelem vzbudí podobnou vášeň.

Rozmanité druhy proplouvajících drobných rybiček, malované dekorace inspirované stavbou vodních rostlin, okrouhlými přísavkami chapadel chobotnic či vzácnými perlami, tvoří strukturu řetízků proplétajících se skrz naskrz obrazovou částí knihy a skutečně je na co se dívat.

Bok po boku s malým Markem a průvodkyní mořskou vílou budeme rozhrnovat chomáče řas a provazce chaluh, prozkoumáme fascinující úkaz – totožné Benátky se skutečnými památkami nacházející se pod mořskou hladinou (zrovna tak, jak si je chlapec vyfantazíroval při hodině kreslení ve škole).

Marek si ve tmavé hlubině svítí baterkou, aby mohl pozorovat vznášející se medúzy, mořské sasanky, ježky a řasy u dna. Oba dobrodruzi pod sebou mají jako na dlani kostel svatého Marka se zvonicí. Místo holubů tam děti krmí bílé rybky, uvnitř paláce se zabydleli koráli a vlnící se červené řasy, chobotnice Poliferma sama se sebou hraje karty.

Turisticky známá místa jsou nahlížena z dětské perspektivy, jíž neunikne, že na spirálovém schodišti paláce Buvolo se dá skvěle hrát na schovávanou a že může chobotnice posloužit jako zábavné vznášedlo. Bronzoví koně unavení z neustálého postávání na soklu se občas proběhnou mezi řasami, aby se vydováděli. 

Na rozdíl od hravé podoby ilustrací text občas promluví odborným (většinou kunsthistorickým) jazykem. Díky slovníčku, přidanému překladatelkou Petrou Novákovou na konec knihy, však mohou být malí čtenáři poučeni o tom, co je to například arkáda, girlanda či sloupová hlavice.

Marek přihlíží, jak obyvatelé podmořských Benátek opravují domy a obrazy poničené slanou vodou. Připravují se na to, že by město mohlo být zase nad vodou jako dřív. Restaurátoři používají stejnou paletu barev, jakou uplatnil Štěpán Zavřel. Jsou to netradiční tóny povědomé z mořského světa – korálově růžová, sasankově fialová, pískově žlutá, rozličné odstíny modré, šedé a zelené.

Lidé, hemžící se v království života pod vodou, očekávají záchranu od někoho „shůry“. Marek na konci nevšední potápěčské expedice odhodlaně slibuje, že se jim pokusí pomoci a víla ho doprovází zpátky ke hladině, odkud přišel.

Chlapcův pohled po probuzení v dětském pokojíčku ihned ulpí na malém kulatém akváriu se zlatými rybkami. Dárek od kamarádů z podmořských Benátek mu připomene zavazující slib, který jim v noci dal.      

Otevřený konec nastolí obligátní otázku, jak to všechno dopadlo. Až se vás na to děti zeptají, vezměte je místo odpovědi do Benátek. Třeba na ně z výšin podstavce spiklenecky zamrká patron města, svatý Marek.

Kateřina Malotínová, autorka je kustodkou v Centru současného umění DOX