.....
V kapitole o válkách přináší autor celou řadu překvapivých faktů. Porovnáme-li počet obětí bojujících kyji a luky, dojdeme k závěru, že jsou smrtelnější než atomová bomba. V moderních společnostech je válka občasnou záležitostí, zatímco v tradičních společnostech jde spíše o setrvalý stav. Ovšem jistým zkreslením může být fakt, že autor čerpá zejména ze svých novoguinejských zkušeností, kde tomu tak skutečně je. Bylo by tomu tak i v případě severoamerických indiánů či arktických Inuitů? Ale i tady se dostane odpovědi, vždy záleží na daném prostoru, množství lidí na danou plochu a mnoha dalších faktorech, včetně znalosti místního jazyka. Mluvíš naší řečí – jsi náš. Jenže na Papui jsou stovky různých jazyků. Vtipně vyznívá autorovo vyhodnocení důvodů vzniku válek u tradičních společenství. Ano, válka vzniká kvůli ženám a pro prasata. Než budu nařčen z čehokoliv včetně sexismu, doporučuji přečíst kapitolu s názvem Motivy tradičních válek. Apropo Trojská válka taky byla válkou o ženu, není-liž pravda? Mimo jiné se v ní dozvíte, proč se novoguinejci válečným zabíjením chlubí, zatímco my máme ze zabíjení trauma.

Další velkou oblastí, které se Diamond věnuje je téma staří/mladí. Od narození dětí, přes zabíjení nemluvňat, které bylo (a někde ještě stále je) trvalou záležitostí života komunit, až po otázku, zdali „živit starce“. „Po porodu, obvykle ještě předtím, než se dá dítěti jméno, a každopádně předtím, než se dítě přinese zpátky do vesnice, musí sama matka pečlivě zkontrolovat, zda dítě nemá nějakou vadu. Pokud vadu má, je matčinou povinností ho udusit,“ cituje autor socioložku Nancy Howellovou. Na jedné straně jsou věci, jež se naší civilizaci příčí (infanticida), na straně druhé se přes veškeré rozdíly najdou společné body. V dobách hojnosti jíme my i !Kungové vybraná jídla. U nás může jít o kaviár, drahé ovoce a vybrané lahůdky z mořských korýšů, u !Kungů jde o ořechy mongongo (plod stromu Schinziophyton rautanenii). V nouzi, jež vyvstala během válečných let v polovině 20. století, jedli Britové myši. !Kungové v extrémním nedostatku vyhrabávají nechutné kořínky a požívají maso pošlých krav.

Závěrečné porovnání výhod a nevýhod rozdílných společností po smršti informací z obrovského rozsahu oborů nakonec vyznívá na první pohled banálně. Vždycky je nějaká výhoda vyvážená nevýhodou. Ať už je to dostatek soli, kterou koupíme v každé samoobsluze a následně zvýšený krevní tlak v našich tepnách, nebo nutnost mluvit s příslušníky kmene kontra možnost „těm svým“ poslat email. Stres z nahromadění přesně vymezených úkolů, jejichž termíny jsou předem přesně vymezeny a kontrast života řídící se počasím. Prší? Tak počkáme až přestane. Jen nevíme, kdy to bude. Jenže občas je potřeba, aby nám tak samozřejmé pravdy někdo znova připomněl. A pokud to udělá s dostatečným množstvím vědeckých faktů a podá čtivou formou, tím lépe. Ne že by se každá věta knihy měla bezvýhradně přijmout, ale každá stojí a zamyšlení.

Svět, který skončil včera není knihou pro každého. Počet stran a touha po souvislostech poněkud selektuje množství čtenářů v populaci, jejíž část je schopná mediálně žít smrtí průměrné, psychicky narušené zpěvačky a více než 500 stran fakty nabitého textu je poněkud mimo jejich záběr. Zabít cizince ze sousední vesnice, dvojče a nebo starou babičku – je to vražda, kulturní zvyk nebo nutnost? Trestat děti fyzickým bitím či nikoliv? Příkladů je v knize tolik, že zastánce jakéhokoliv modelu si v ní najde dostatek obhajujících argumentů.

.......

Topi Pigula

redakčně kráceno, celá recenze na http://pigula.blog.respekt.ihned.cz/c1-62155620-svet-ktery-skoncil-vcera-recenze