Jussi Adler Olsen si vybírá velká témata. V minulé knize, Složce 64, si vybral dánskou eugeniku, v Zabijácích zase popsal partičku lidí, kteří se cítili pánem nad ostatním tvorstvem. V Marcovi, který vychází tento týden si možná ukousl největší krajíc: přistěhovalectví a dětské gangy.

Marco je patnáctiletý kluk, který se v Dánsku nenarodil a který spadá pod dětský gang řízený krutým a všemocným Zolou. Je to cikánská banda, která posílá malé děti žebrat a ty starší krást. Jsou v tom dobří, a pokud ne, tak je rukou Zoly stihne kruté potrestání. Marco je ale jiný. Touží po vzdělání a tak z bandy uteče. Je po něm vyhlášeno pátrání, a to nejen Zolovou smečkou.

Druhá linie příběhu nás totiž zavede do vysokých pater politiky. Olsen je známý jako kritik společenských poměrů a tentokrát je terčem jeho kritiky zneužívání zahraniční pomoci, která má pomoci chudým africkým domorodcům. Tu samozřejmě doprovází korupce – zdánlivě dokonale maskovaná a skrytá. Zdánlivě proto, že při útěku Marco objeví mrtvolu, které na krku visí malý africký přívěsek.

To, na co ale všichni Olsenovi čtenáři čekáme je Oddělení Q. Jak víme, vzniklo proto, aby se „odklidil“ Carl Moerck, který přežil jednu špatně dopadnuvší policejní akci. Jeho úkolem je vyšetřovat staré neuzavřené případy, a jeho autonomie je obrovská. Oddělení Q je solí a motorem těchto knih, včetně bizarních postaviček. Olsen vytvořil partičku nesourodých postav, z nichž nejzajímavější se zatím jeví Asad. Jeho temná minulost díl po dílu plave na povrch a v tomto díle se o něm dozvíme zase něco víc. Samozřejmě je to trik, jak čtenáře u série udržet, protože po prvním díle je jasné, že se toho máme o Asadovi dozvědět víc a s napětím sledujeme poodkrývání jeho minulosti. Jussi Adler Olsen zde trochu riskuje, protože pokud tato minulost neuspokojí čtenáře, může to zpětně hodit špatný obraz na všechny díly série (jak se to stalo seriálu How I Met Your Mother).

Vzhledem ke stoupající kvalitě knih v sérii mě samozřejmě zajímalo, jestli tuto tendenci kniha Marco potvrdí. Odpověď není jednoduchá. Jussi Adler-Olsen opakuje některé použité motivy – boj slabšího jedince proti velké přesile jsme si už zažili v Zabijácích, kteří ostatně příběhem dost Marca připomínají (Marco je v podstatě dětská chlapecká verze Kimmie). Pak tu máme komplikovaný korupční skandál. Dalo mi dost práci se orientovat v jeho aktérech a myslím si, že zde se Olsen pustil na pole thrillerového žánru. U severské krimi bývá obvyklé, že autor knihu osvěží výletem do exotických míst. Jussi Adler-Olsen si vybral Kamerun, který sám osobně navštívil. Toto africké dobrodružství v knize zažijete především na začátku knihy.

Příběh o spodních patrech lidské společnosti ale naprosto přesně spadá do konceptu celé série. Sociální témata v detektivní literatuře frčí a severská literatura je tím proslulá. Olsen se ale začíná profilovat dost radikálně, skoro až tak, jak se profiloval Stieg Larsson. Olsen, ústy komisaře Moercka, jízlivě komentuje prohnilosti dánské společnosti. Můžeme se domnívat, že to má být charakteristika tohoto lehce nerudného policajta, ale myslím, že to je obraz skutečého Olsenova pohledu na Dánsko ve 20. století. Olsen se nikdy netajil tím, že je vůči státu kritický a že nepatří mezi ty automaticky oddané nacionalisty.

Jussi Adler-Olsen každopádně napsal další dobrou knihu a jeho série Oddělení Q stále patří mezi to nejlepší ze severské krimi, ne-li vůbec nejlepší. Je otázka, jak se bude vyvíjet odhalování minulosti třech hlavních postav - Asada, Carla a Rose. Je třeba Olsenovi přičíst k dobru, že odolává stupňovat míru násilí ve svých knihách. Pamatuju si, jak daleko došel Jo Nesbo ve své páté knize v pořadí a jsem rád, že Olsen zůstává střízlivý. Také jeho hrdina Carl není tak sociálně nepřizpůsobivý, jako je slavný Harry Hole, který jede v drogách. Olsen prostě staví na něčem jiném: na konverzačním i situačním humoru, dobré zápletce a uvěřitelnosti děje. Myslím, že i tentokrát v tomto všem obstál.

Je fajn, že Olsen stále zůstává u klasického detektivního žánru, že se nepouští do thrillerů nebo hororů, jak je v kraji zvykem. Marco uspokojí všechny, kteří čekají dobrou detektivku severského střihu. Svou strukturou sice není tak oddechová, jak se od tohoto žánru někdy očekává, ale pro nás, příznivce Jussiho Adler-Olsena, je Marco přesně takový, jakého jsme chtěli mít.

Hodnocení: 90%