“Vždycky mu vrtalo hlavou, jestli i psi mají věčný život a jestli si tohohle psa bude moct vzít s sebou na onen svět. Smrt si představoval jako bytí se psem těsně po boku, i poté, co dosáhnou druhého břehu řeky. To bude jeho konečný projekt.”

Jméno švédského spisovatele a dramatika Pera Olova Enquista je v Čechách dobře známé. Jeho svéráznou a obsáhlou autobiografii Jiný život, ve které se stále znovu a znovu vrací, mimojiné, k vlastnímu boji s alkoholismem jsme si mohli přečíst v roce 2011 díky vynikajícímu překladateli Zbyňku Černíkovi a nakladatelství Host. Totéž nakladatelství vydalo volné pokračování autobiografie, která nese název Kniha podobenství s podtitulem milostný román.

Slovy autora “dosud však nebylo řečeno vše”. Enquist se potřebuje vypořádat ještě s vlastní rodinou a to opět neobvyklým, velmi důkladným a sobě vlastním urputným způsobem. V knize tedy najdeme vzpomínky na matku, které se prolínají celým příběhem, autor se stále dokola vrací ke smrti otce, kterého nepoznal, k silné víře v Boha, ta provázela především jeho matku, on sám ji na své cestě životem dle vlastních slov ztratil, aby byl, jak jeho matka do konce života stále doufala, nakonec zase spasen. Což se stále nedaří. Ostatně, víra je v Enquistových románech velkým tématem, se kterým je třeba se stále dokola vypořádávat. Opakovaně se vrací ke vzpomínkám na zásadní okamžiky, zkoumá je a zpracovává ze všech stran a úhlů, smrtelně váženě i s vtipem.

Čtenář si tak často klade otázku co je pravda, co literatura a kde se ztratil autor. Takže ačkoli je hlavní hrdina velmi pravděpodobně také autorem, z některých detailů je jasné, že to neplatí zcela spolehlivě a že si nemůžeme být vůbec jisti kam až nás Enquist dovede.

V devíti kapitolách, nazývaných Podobenství se tedy ocitáme ve Švédsku autorova dětství, ale i v době jeho největší slávy, a možná paradoxně také největší opilecké kariéry jeho života. Spouštěčem celého vyprávění se stává ohořelý sešit otcových básní, o kterých rodinná legenda pravila, že byl již kdysi jeho matkou zničen. V sešitě schází devět listů, ty jsou pro autora velkou záhadou a zároveň velkým zdrojem inspirace.

Zásadním životním momentem se ale stává pro autora jeho první sexuální zkušenost. Jako sup kolem tématu krouží, načíná jej a ukončuje, stále dokola a stále velmi tajemně, až najednou přichází ona “chvíle pravdy”. To je tedy onen “milostný román”? S citem vylíčený osudový okamžik, silnější než náboženská extáze. Sám Enquist tvrdí, že by nesvedl napsat milostný román, ale tímto osobitým způsobem se mu alespoň vzdáleně přibližuje.

Není vždy jednoduché se se sebevědomým seveřanem vyrovnat, z textu na čtenáře vyskakují vykřičníky, dělá si s námi co chce, spisovatel nás nešetří, ale pokud mu půjdeme naproti, on to totiž neudělá, odměna nás nemine. Bohatý jazyk, velká míra intimity, která nás ovine jako deka a už nepusí, i to je Enquistovo vyprávění. Jde jednoznačně o četbu pro odvážné, o tom není pochyb, tahle odvaha se ale opravdu “vyplatí”.

Mirka Fojtíková, Městská knihovna Praha