Na třetí straně 600-stránkového románu dochází ke klíčové zápletce, na čtvrté k menší (autonehoda, mrtví rodiče, osiřelé děti) a na patnácté k úplně zásadní katastrofě (vražda manželky). To je však jen jakási dramatická předscéna, předskokan před hlavní hvězdou večera, antipasti před hlavním chodem.

Dva bratři: jeden - George - prostý, přímočarý, bohatý manažér s násilnickými sklony a s obchodnickým talentem, druhý - Harry - komplikovaný, do knih a historie zadíváný, pro praktický život téměř nepoužitelný, neúspěšný (pseudo)intelektuál. George má krásnou ženu, dvě bystré děti, televizní korporaci, psa, kočku, velký dům. Harry má americko-čínskou manželku, která žije vlastním životem, on sám celý život studuje prezidenta Nixona a jeho dobu a učí na bezvýznamné univerzitě. U George se objeví (bohužel právě ve chvíli, kdy jede nepovolenou rychlostí ve svém autě) vážná psychická porucha ( v důsledku které si nevšimne červené na semaforu, dojde ke srážce a usmrcení dvou lidí). Hospitalizace na psychiatrickém oddělení je nutná. Harry zatím svede Georgeovu manželku Jane (dávno ho přitahuje), George ale uteče z nemocnice, uprostřed noci přijde domů, přistihne bratra s manželkou in flagranti a masivní lampou manželku zabije.

Tak to je ten předkrm. Prvních 15 stran.

Na dalších 580 stranách z takhle dramaticky zadělaného těsta vykyne velký příběh, kterého jsme účastní tak, že ho pozorujeme zevnitř Harryho mysli. Jelikož jsme v jeho hlavě, nenecháme se obalamutit jeho intelektuálními řečičkami (víme, že je to ve své podstatě ztracený, životem tápající člověk) a máme soucit s komplikacemi, které mu náhlá zodpovědnost za svého z ničeho nic nesvéprávného bratra a poručnictví jeho, do puberty vstupujících, dětí, spolu s oprávněným pocitem viny za smrt jejich matky, způsobuje.

A. M. Homesová nic zbytečně neanalyzuje a nerozpitvává. Raději pozoruje, vypráví a když je to potřeba tak stručně, s citem pro atmosféru, zachytávající detail, popisuje. I kdyby výsledkem toho všeho nebylo nic víc než jen zažitek z napínavého čtení, bylo by to v pořádku. Autorka však jde dál, hlouběji. Poutavým příběhem háže návnadu, na kterou se chytíme, ani nevíme jak  - a najednou jsme zaháčkováni (háček už máme v sobě): vždyť tohle je hloubková (psycho)analýza dnešního člověka (tak tak, i tvoje, čtenáři - to, že jsi zatím nikoho nezabil a ani nesvádíš partnerky příbuzných tě vůbec neomlouvá) a společnosti v které žije!  Ovšemže té americké. Ale nejen. I té naší! Homesové kniha Kéž je nám odpuštěno je totiž o egocentrismu a lásce, o nesmyslnosti a hledání smyslu života, o nedůvěře k náboženskému patosu a (halíkovské) plaché zbožnosti, o vině a potřebě odpuštění.
“Nejde ani tak o to, co si počít s časem, ale co si počít se životem. A život je jako měna, jako peníze. Za co je utratit? V čem je ta největší hodnota?”

Člověk si nedokáže položit moc důležitějších otázek než je tahle.

Homesové kniha je i právě proto příkladem schopnosti anglo-americký autorů psát napínavé, všelijak zamotané a přitom nesmírně hluboké příběhy. Philip Roth, John Updike, John Irving, Jonathan Franzen, Salman Rushdie, Ian McEwan, Zadie Smithová, Paul Auster, Mordechai Richler, Eleanor Cattonová, Gary Shteyngart, Nicole Kraussová nebo, celkem nedávno, Marisha Pesslová - ti všichni (a mnozí další) to zvládají bravurně. O tom, proč to tak je, se určitě napsalo množství teoretických prací. Já si myslím, že je to proto, jelikož A. M. Homesová a její kolegové chtějí psát knihy, které nezajímají pouze úzký okruh literárních fajnšmekrů. Oni chtějí být čtení, překládaní, citovaní, vnímaní, chtějí, aby se jim rozumělo. Chtějí komunikovat, protože vědí (nebo se jim to aspoň tak zdá) že mají co říct. A vědí, že nejstarší literární forma - tedy vyprávění příběhiu - je stále nejúčinnější.

A možná, že důvodem je něco úplně jiného. V každém případě je však čtení knihy A. M. Homesové (ve výborném českém překladu Lenky Kapsové) příjemným a zároveň smysluplným, ba přímo múzickým zážitkem.

"Sbírám odvahu to vyslovit. Kéž je nám odpuštěno - modlitba, zaříkávadlo.  Kéž je nám odpuštěno."

Juraj Kušnierik, kulturní redaktor slovenského časopisu .týždeň, překlad do češtiny tw