Kéž je nám odpuštěno

(...) Je to mimořádně zajímavý postup – autorka načrtne thrillerovou zápletku, dusivou a těžkou, ale pak, vědoma si čtenářského žánrového očekávání, příběh rozstřelí do samostatných obrobků, epizod, kterým záměrně chybí pointa. Homesová se nesnaží dotknout podstaty života svého hrdiny. Stejně jako on si totiž uvědomuje, že nic takového dost možná neexistuje, a pokud ano, není v našich silách ji obsáhnout. Lidský život koneckonců není dramaticky vyklenut jako hollywoodský příběh, kdy je špatné rozhodnutí na konci první třetiny vykoupeno poznáním a přehodnocením hrdinových priorit na závěr. V Haroldově životě se stalo drama, ale to se dál nerozpíná, místo toho se hroutí do sebe a probleskuje v běžných denních situacích. Věci se zkrátka dějí. A velké poznání, prohlédnutí či vnitřní smíření se nekoná. Takový autorský postup by byl čtenářsky pochopitelně těžce stravitelný, kdybychom nesympatizovali s hlavním hrdinou. Harold Silver je naštěstí postava, s níž lze snadno navázat dialog.