César Ritz se narodil 23. února 1850 ve švýcarském Niederwaldu jako třinácté a poslední dítě farmáře. První kontakt se světem hotelů zažil ve švýcarském městě Brig, kam jej poslal otec do učení na číšníka. Na světové výstavě v Paříži v roce 1867 byl zaměstnán jako číšník v hotelu, postupně prošel mnoha dalšími funkcemi od pomocného číšníka přes vrchního až k řediteli. Jestli je něco příběhem vzestupu od píky, pak tedy ten Ritzův. V roce 1898 slavnostně otevřel svůj první hotel v Paříži. Uplatnil v něm své postupy, které později nazvali Ritzovou filozofií: pečlivě vybraná architektura, dokonalá péče pro každého hosta, intuice pro změny ve společnosti a trendech, luxusní a kreativní kuchyně. Dnes najdete hotely Ritz roztroušené od Hongkongu až po Buenos Aires. Určitě jsou dnes luxusnější a prestižnější hotely, ale noc v některém z apartmánů v pařížském hotelu vás i dnes může přijít třeba na 50.000 Kč.

A že se hotel Ritz stal místem, kde se setkávala smetánka doby? Smetánka je ráda opečovávaná, je ráda mezi svými, má ráda klid od všeho přízemního, aby se mohla soustředit jen na své věci. Ráda pustí chlup v místě, kde se může setkat s lidmi, kteří mohou pomoci vydělat chlupy dva. Kdo všechno patří do smetánky? Byznysmeni s ostrými lokty, politici, co v tom dokážou chodit, krásné ženy, které v tom musí umět chodit, umělci, na které se usmály zlaťáky, nějaký ten agent tajné služby, který je mezi smetánkou v práci...a občas pár hostů, kteří si na jednodenní pobyt na takovém místě šetřili několik let, případně párek novomanželů na svatebně-nočním pobytu....

Kniha Tilar Mazzeové láká na galerii známých jmen, která Ritzem protekla. Ano, hotel je zvláštní místo - je to noclehárna, kde se mohou přihodit nejrůznější věci. To tady může zakladatel moderní gastronomie připravovat laskominy pro Göringa, který si krátí čekání na pochoutky nastřelením další dávky morfia, to tady obdivuje zavalitý Winston Churchill krásu Coco Chanell, to v Ritzu se asi domlouvají i některé podrobnosti atentátu na Hitlera, to v pařížském Ritzu.....