49 % Motherfucker, 51% Son OF A Bitch

/ Tomáš Weiss

Lemmy Kilmister, frontman skupiny Motörhead, byl to, čemu se říká legenda. Jedinečný, výrazný, uctívaný. Byl 50 let téměř nepřetržitě na koncertech. Těch byl schopný odehrát pravidelně ročně klidně 100-150. Kniha, ve které chronologicky líčí svůj život stojí za to. Tedy pokud máte rádi rokenrol a do pantheonu svatých vám kromě Elvise, Little Richarda, Jerry Lee Lewise a třeba Chucka Berryho chybí ještě nějaký apoštol.
Lemmy Kilmister, frontman skupiny Motörhead, byl to, čemu se říká legenda. Jedinečný, výrazný, uctívaný. Byl 50 let téměř nepřetržitě na koncertech. Těch byl schopný odehrát pravidelně ročně klidně 100-150. Kniha, ve které chronologicky líčí svůj život stojí za to. Tedy pokud máte rádi rokenrol a do pantheonu svatých vám kromě Elvise, Little Richarda, Jerry Lee Lewise a třeba Chucka Berryho chybí ještě nějaký apoštol.

Když krátce po Vánocích zemřel Lemmy Kilmister 1945), bylo z reakcí hudebníků a posluchačů zřejmé, že svět přišel o legendu, srovnatelnou např. s Johnny Cashem.  Pár akordů, intenzivní podání, charakteristický hlas, image, letitá neměnnost, sex, drogy a rokenrol ve své ukázkové podobě. Jenže zatímco Cash přece jen kroky svého života nakonec došel k pokání, Lemmy tlačil na pilu až do konce. Bylo mu jasné, že žádný hodný Lemmy prostě existovat nemůže. Buď bude tento, téměř jakoby vypadlý z rokenrolového komiksu, nebo žádný. Každý, kdo slyšel baskytaristu a zpěváka Motörhead někdy reagovat v interview poznal, že ten chlapík v klobouku a ručně šitých vysokých botách není žádná lopata. Přes všechen ten aplikovaný bourbon nalitý do coca coly to byl vždycky bystrý a inteligentní chlápek. I proto je čtení jeho pamětí zážitkem, protože Lemmy nejen že toho v hudebním životě zažil dost (od prvních vystoupení Beatles, přes tahání beden Hendrixovi, až po cenu Grammy za album Ace Of Spades), ale měl také názory na svět kolem sebe, které uměl formulovat a stát si za nimi.   I proto se mu na sklonku života klaněli muzikanti napříč žánry – od rokenrolu až k punku. Byl zároveň pankáčem, co bydlí v činžáku v Los Angeles ve dvoupokojovém bytě, zároveň celebritou, raritním kouskem ze zašlých časů slávy těch, kteří už nejsou dávno mezi živými. Jeho knižní paměti byly dlouho rozebrané, teď po autorově smrti, vycházejí na četné naléhání zájemců znovu.

A pochopitelně je tu přes dvacet desek Motorhëad, je tu dokumentární film Lemmy, který je k vidění ve vybraných kinech.

 

Další články

Tak jednoduché to je: jediný, kdo může vydávat zákony je Alláh. Kdo tomu nerozumí, propadl hrdlem. Doslova. Nejlépe před kamerou, neboť i džihádisté znají cenu PR. Jürgen Todenhöfer získal povolení chalífátu na 10 dnů sledovat dění v „IS“ zevnitř a přinesl velmi cenné svědectví.
Recenze

Ani islámský, ani stát

Tak jednoduché to je: jediný, kdo může vydávat zákony je Alláh. Kdo tomu nerozumí, propadl hrdlem. Doslova. Nejlépe před kamerou, neboť i džihádisté znají cenu PR. Jürgen Todenhöfer získal povolení chalífátu na 10 dnů sledovat dění v „IS“ zevnitř a přinesl velmi cenné svědectví.
 | Topi Pigula
Pravidelný týdeník literárního redaktora a publicisty - tedy přesně řečeno scénář rozhlasového pořadu, vysílaného každou sobotu na Českém rozhlasu 3 - Vltavě. Tentokrát Brdy, Urbex, Vlastizrady a Stopa legionáře II.
Recenze

Knižní pól Zdenko Pavelky

Pravidelný týdeník literárního redaktora a publicisty - tedy přesně řečeno scénář rozhlasového pořadu, vysílaného každou sobotu na Českém rozhlasu 3 - Vltavě. Tentokrát Brdy, Urbex, Vlastizrady a Stopa legionáře II.
 | Zdenko Pavelka
Kniha První z mých andělů, jež právě vyšla v nakladatelství Malvern nabízí v překladu Pavla Černovského dopisy, které význačný anglický básník, grafik, malíř a mystik-visionář William Blake napsal různým přátelům i známým v letech 1791 až 1827, tedy v podstatě od svých dvaatřiceti až do své smrti.
Recenze

William Blake intimnější

Kniha První z mých andělů, jež právě vyšla v nakladatelství Malvern nabízí v překladu Pavla Černovského dopisy, které význačný anglický básník, grafik, malíř a mystik-visionář William Blake napsal různým přátelům i známým v letech 1791 až 1827, tedy v podstatě od svých dvaatřiceti až do své smrti.