MeziŘádky 15. 12. 2018

O dětské knihy knihy v regálech knihkupectví nouze není a vyznat se v nich pořádně ani nejde. Svaz českých knihkupců, přesněji jeho Komise pro dětskou knihu ve spolupráci Českou sekcí IBBY a Svazem knihovníků a informačních pracovníků, loni už pošesté vydal průvodce, který vám může pomoci ve volbě. Je to sešit Nejlepší knihy dětem. Výběr z českých knih pro děti a mládež 2017/2018. Knihy do téhle nabídky vybírají na základě návrhů nakladatelů Jana Čeňková a Petr Matoušek, kteří se literaturou včetně dětské zabývají celý život. Za výběr tedy ručí osobně a zařadili do něj dvaapadesát titulů. Příručku byste měli dostat v každém knihkupectví a já si dovolím z její kolekce vybrat jednu knihu, která se mi tak líbí, že se ji chystám věnovat svému šestiletému vnukovi Ondřejovi. Jsou to Ukolébavky, které napsal Robin Král, jehož předchozí knihy, například Vynálezárium, za které dostal Magnesii Literu, už vzbudily pozornost čtenářů i profíků oboru.

V Ukolébavkách vás čeká deset krásných básniček, které by podle mne bez rozpaků pochválili Jan Skácel i Pavel Šrut, Josef Kainar i Jiří Žáček. Poslechněte si aspoň dvě čtyřverší z Říkanky o řece:

ležím si, ležím na dece / říkám si říkanku o řece / o řece, co teče přes údolí / do moře plného mořské soli // mosty jsou náramky z kamene / okolo jejího ramene / lidi jsou figurky na parníku / co pluje z Lužnice k Pacifiku

Smysl pro zvukomalebnost, obraznost, cit pro slova dělá z Robina Krále, sedmatřicetiletého učitele pražské Konzervatoře Jaroslava Ježka, jednoho z nejvýraznějších autorů současné tvorby pro děti.

Ukolébavky Robina Krále provázené ilustracemi Jaroslava Róny a na přiloženém cédéčku hudbou Jana Lstibůrka a zpěvem Ewy Farné, Tomáše Kluse a sester Páchových vydalo nakladatelství Pikola, součást skupiny Euromedia.

Do zmíněného letošního výběru Nejlepší knihy dětem se nevešlo mnoho dalších publikací, především pak ty, které vyšly po konci září, kdy byla uzávěrka vydání. Proto ke Královým Ukolébavkám přidám alespoň dva další tipy.

Eva Papoušková napsala příběh nazvaný trochu záhadně Cílovníci věnovaný dnes už legendární škole, Koleji Jiřího z Poděbrad, která vznikla v roce 1946 v poděbradském zámku a měla ambici stát se špičkovým vzdělávacím zařízením. Mezi její nejznámější studenty patřili Miloš Forman a Václav Havel. Tak tedy Eva Papoušková se rozhodla přiblížit historii téhle školy vyprávěním malého Záviše, kluka z pražských Vinohrad, který do ní nastoupí při jejím otevření. Je to pohled podobný žabí perspektivě. Záviš nedohlédá na vrcholky, ale ví, co se děje kolem něj i v republice. A z pobytu ve škole, ukončeném bez dokončení, protože škola po únoru 1948 přestala vyhovovat novým pořádkům, si přece jen odnesl to, proč kromě vzdělávání byla také zřízena: smysl pro hodnoty, jako jsou spravedlnost a svoboda. Cílovníci jsou knížkou pro děti větší, tak od osmi, deseti let, ale můžou potěšit i čtenáře dospělého. Dozví se totiž dost o tom, jak to v Poděbradech tenkrát vypadalo, a je to čtení příjemné i zábavné.

Cílovníky Evy Papouškové vydalo nakladatelství Paseka s působivými ilustracemi Galiny Miklínové.

Sté výročí republiky bylo podnětem k vydání řady publikací i pro mladší čtenáře. Zdeněk Ležák je autorem libret úspěšných komiksů o legionářích a také o třech králích českého protinacistického odboje – Balabánovi, Mašínovi a Morávkovi. Tentokrát se odvážil zpracovat životní příběh prvního československého prezidenta a s kreslířem Petrem Holmanem ho nazvali jednoduše TGM. Ležák se rozhodl držet se verze Čapkových Hovorů s TGM a udělal dobře. Na pevném základu dodržuje totiž pravidla žánru, který vyžaduje srozumitelnost. Holmanovo realistické výtvarné pojetí pak záměr dotahuje, vychází ze zachované dokumentace a fotografií, nevymýšlí si, ani neromantizuje. Pokud přemýšlíte o tom, jak obdarovat puberťáka něčím, z čeho by se dozvěděl něco o minulosti a zároveň o hodnotách, komiks TGM může být správnou volbou. Vydalo ho nakladatelství Argo.

Pro dospělé čtenáře připomenu ke stovkovému státnímu jubileu alespoň trojici titulů, které překračují jubilejní horizont hledáním pevné půdy pod nohama pro národní existenci. Protože, jak se ukazuje stále naléhavěji, Čechům se dnes žije dobře, ale bohužel nevědí, proč tu jsou. Myslím si, že je i s touhle velmi vážnou otázkou třeba začít u sebe a tak tady jsou ty tři knihy, které vám doporučuji jako inspiraci k tomu, co bychom mohli či měli dělat, abychom se našli.

Filozoficky zaměřeným čtenářům doporučuji úvahu Miloslava Bednáře Smysl české existence s podtitulem Česká státní idea a Masarykova Česká otázka. Právě proto, že končí povzdechem, že myšlenková výbava reprezentativní elity české společnosti a státu zatím stále není s to uchopit a vyjádřit smysl současného evropského a světového dění a podle toho jednat.

Jaroslava Pospíšilová a Eva Krulichová se s dalšími pěti autorkami pokusili najít soubor odpovědí na otázku vyjádřenou názvem jejich studie: Jak se žije Čechům v současné Evropě? Je celkem evidentní, že se Čechům, jak už jsem řekl, žije dobře – když ovšem pomineme třeba fakt, že devět set tisíc jich je dnes podle statistiky zatíženo exekucí – jenže autorkám šlo o nastavení populace. Jak Češi sami sebe vnímají a jak působí. Závěry nejsou zrovna příjemné, ale nebylo by dobré je kamuflovat: Češi jsou reptalové orientovaní na úspěch, kteří se necítí v bezpečí a cizinci jim nevadí pouze tehdy, když si chtějí odpočinout od svíčkové a knedlíků. K demokracii přistupují spíš vlažně, stejně jako k ochraně práv menšin. Pokud jde o sociální kapitál a důvěru, veličiny důležité právě pro úspěch, tak v tomto směru mají velké rezervy.

A do třetice další kniha osvědčené dvojice Miroslav Bárta – Martin Kovář. Tentokrát se proměnili v publicisty a oslovili třináct výrazných osobností, aby hledali odpověď na otázku, která je také názvem knihy: Jak dál? Podtitul zní Svět, Evropa a Česká republika v době „na rozhraní“. Tahle kniha je výtečným inspiromatem pro orientaci ve světě, který vypadá čím dál víc jako blázinec, kde si ošetřující a pacienti postupně vyměňují role. Tahle kniha není žádným hořekováním, naopak. Od jaderné tety Dany Drábové po generála Karla Řehku nečekejte skuhrání, ale odhodlanost. A rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima uzavírá svůj pohled do budoucnosti přesvědčením, že podmínkou řešení je optimismus a zodpovědnost. Pochopitelně tím myslí každého z nás.

Všechny tři jmenované knihy vydalo nakladatelství Academia.

A nakonec vám dnes řeknu o jedné knize, která mi udělala velkou radost. Je to portrét dosud málo doceněného, zato pro českou literaturu nepochybně významného muže: strýce Bohumila Hrabala, bratra jeho maminky Maryšky. Životopisnou studii napsal brněnský historik Miroslav Jeřábek a nazval ji Bonviván Bohuslav Kilian.

Z obálky se dívá muž nápadně podobný Ondřeji Havelkovi a jeho elegance od obleku po gesto, s nímž drží doutník, je nezpochybnitelná. Bob, jak mu říkal jeho synovec Bogan, byl mužem kulturním a vlastencem. Obojí osvědčil činy. Byl vydavatelem hned tří respektovaných časopisů: revue Salon  a ve třicátých letech pak obdobně umělecko-společensky zaměřeného Měsíce, k němuž přidal jako výraz odporu proti fašistickým manýrám u sousedů německou verzi Der Monat. Kilian zemřel v únoru 1942, zřejmě včas, protože dva dny po jeho smrti vtrhli do obřanské vily gestapáci, kteří nevěděli, že jdou po nebožtíkovi.

Knihu Bonviván Bohuslav Kilian vydalo jedno z mladších českých nakladatelství Legraf, které je součástí úspěšné brněnské firmy zabývající se grafickými, tiskovými a reklamními službami.