MeziŘádky 30. 3. 2019

Román Radky Denemarkové Hodiny z olova je velmi tlustá kniha, a než ji začnete číst, vybavte se trpělivostí nejen v čase, ale i s tím, co se dočtete. Román Hodiny z olova je mimořádně zneklidňující čtení o tom, co se děje se světem, jací jsme my sami, a jak se na všem podílíme.

Skeletem románu je příběh Spisovatelky, psáno s velkým S. Až na několik výjimek se takto neosobně jmenují všechny důležité postavy: Přítel, Právník, Čínská Dívka, Diplomat, Programátor, Mimoň, Čínská Matka. Vedlejší postavy také nemají jména, jen funkci či vztah, ale psána jsou s malými písmeny: maminka, otec, sestra, babička a tak dál.

Románová Spisovatelka podobně jako autorka mohla navštívit Čínu a stalo se jí totéž co Radce Denemarkové: cestování po Číně ji zradikalizovalo. Setkala se s mocí, se systémem, který v ní probudil k horečné aktivitě smysl pro spravedlnost, odpor k pragmatické moci a konformismu. V téhle vnější podobě je kniha autobiografická – Radce Denemarkové totiž po jejích pobytech v Číně v letech 2013, 2015 a 2016 Čína také odmítla vstup do země. Denemarková se chovala svobodně, setkávala se s lidmi, s nimiž by se z hlediska úřadů setkávat neměla. Tím ale autobiografické motivy vepsané do hlavní postavy končí, své životní zkušenosti vložila autorka také do jiných postav, i mužských. Tak, jak to v románech bývá.

Co je základem příběhu. Spisovatelka se kromě jiných Číňanů setkává i s Čínskou Dívkou, která má na Spisovatelku donášet své Čínské Matce, zaměstnankyni českého velvyslanectví a spolupracovnici čínských úřadů. Čínská dívka tento úkol svědomitě plní. Jenže Spisovatelka seznamuje Čínskou dívku s texty Václava Havla, v Číně zakazovaného, s texty o svobodě a odpovědnosti. A stane se, že Čínská Dívka začne o textech přemýšlet. A se svými úvahami se písemně svěří svému Snoubenci, muži oddanému režimu a jeho pravidlům. Snoubenec se vyděsí a dopis zlikviduje. Jenže ještě předtím do hry zasáhne osudová náhoda, antický deus ex machina: Programátor, Snoubencův český podřízený ve firmě, zlostný z toho, že jej mladší Snoubenec služebně přeskočil, dopis, který měl předat, ještě předtím s perverzní intuicí ofotí a kopii položí udavačsky anonymně na stůl majiteli firmy. Pak už žádný zásah shůry nemůže odvrátit příští. Dopis je vyhodnocen jako vzpoura. Čínská Dívka spadne do žentouru moci, jako bezejmenná nemá zastání, Čínská Matka i Snoubenec se jí zřeknou. Čínská Dívka zmizí, před popravou jí vezmou zdravé ledviny. Když Spisovatelka postupně díky Příteli zjistí, co se stalo, pokouší se osud Čínské Dívky vynést na světlo. Tohle utkání je hlavní částí příběhu.

Příběh je pochopitelně nosičem toho, o co v románu jde. Radka Denemarková prokládá děj vhledy do čínských dějin a především do čínské kultury. Uvažuje ať už v autorské řeči, nebo prostřednictvím Spisovatelky a dalších postav o tom, co a jak a proč se děje. Nejen v Číně, ale také u nás doma, kde, jak píše, například česko-čínskou obchodní komoru vede tvrdý manažer, který doma potopil několik firem, kde se alespoň naučil vybírat schopné podřízené a lobbisty, a sám je naivním zástupcem hlavního nájezdníka na český trh, tedy jedné z čínských firem.

O co tedy v románu Hodiny z olova jde? O to, že nejen Češi, ale i šířeji Evropa a tedy civilizace, která si zakládá na svobodě a demokracii, všichni strkají ruce i hlavu do soukolí neúprosného systému, kapitalisticky efektivního a komunisticky totalitního. Protože je to právě výhodné.

Zvláštní je, že Denemarková ani jednou nepřipomene Orwella. Jejím východiskem je Václav Havel, ale musím dodat, že Havel předlistopadový, předprezidentský, i to je nakonec řečeno. A nesouhlasně se Radka Denemarková staví k Milanu Kunderovi v jejich proslulé polemice o české otázce, ale hlavně o pojetí politiky. Možná si někdo vzpomenete na raná devadesátá léta, kdy se objevila označení havlovky a klausovky pro příznivkyně tehdejších dvou protikladných politických hráčů. Klausovky se už téměř vytratily, zbyli jen nečetní klausovci. Radka Denemarková je důkazem nejen životaschopnosti havlovek, ale hlavně toho, že se Havlova stopa v české kultuře s jeho odchodem vlastně prohloubila. Stala se natrvalo významnou položkou českého myšlení o politice.

Ale zpět k románu, v němž Denemarková jasně stojí v oné polemice za Havlem a proti Kunderovi. To je pro mne jedno z kouzel téhle knihy. Román Hodiny z olova považuji za mimořádné dílo v Kunderově duchu a poetice. Hodiny z olova jsou jak románem, tak ohromujícím esejem, doslova manifestem spisovatelského angažmá. Radka Denemarková se skrývá za románem, který je zaujatou, někdy až horečnatou obhajobou lidství proti lhostejnosti, zbabělosti a konformitě. Dokládá tak podle mne, že ona dávná polemika Havel–Kundera je stále živá, protože obě stanoviska jsou oprávněná. Že jsou dvěma podobami téhož a že jejich opodstatnění záleží na kontextu, na době a situaci, v níž ji čteme. Autorka se mnou asi souhlasit nebude, ale právě proto považuji román Hodiny z olova za nezamýšlenou a možná proto i cennější poctu Kunderovi a jeho pojetí románu. Na tom nic nemění, že se Denemarková jednoznačně hlásí k Havlovu pojetí politiky, k Havlovým dopisům Gustávu Husákovi a dalším textům, a Kunderu zmiňuje jako protiklad.

Dovolím si aspoň stručně odhadnout, proč se Radka Denemarková vůči Kunderovi tak explicitně vymezuje. Je to možná velkou měrou dané životní zkušeností. Kundera zrál v době, kdy jednotlivec byl mnohem víc objektem společnosti. Aktivně se na ní mohl podílet – zjednodušeně řečeno – jen jak strana dovolila. Tam pramení jeho skepse. Radce Denemarkové bylo v roce 1989 jednadvacet a je pro ni přirozené být subjektem, tím, kdo může a do dějin vstupuje jako aktivní účastník. V Číně narazila na to, co v Československu bylo, i když je to zakryté ekonomickým úspěchem. Ostatně i tohle se v románových úvahách objeví: kdyby československá normalizace nekrachovala ekonomicky, v devětaosmdesátém by režim asi nepadl. Hodiny z olova nejsou jen o Číně, ale hlavně o nás. Je to varování: jestli si nedáme pozor, čeká nás to taky.

Hodiny z olova jsou však zároveň knihou literárně okouzlující, autorské občanské angažmá si v ní podává ruce s imaginací. Svědky, komentátory i účastníky děje jsou dva kocouři, oranžový Pomeranč a černý Mansur. Domovem jsou v Pekingu, ale záhy pochopíme, že jsou to tvorové věční a v románu hrají roli podobnou chóru v antickém divadle. Z pohledu moderní literatury jsou to figury dotvářející román do surrealistické či magické dimenze. Vytvářejí atmosféru nejen ve smyslu nálady, ale doslova: kocouří úvahy a dialogy jsou v románu jako příměsi argonu a dalších plynů v ovzduší, samotný kyslík s dusíkem by k životu nestačily. Jestli si dobře vzpomínám, jednomu z kerských kocourů říkal Bohumil Hrabal také Pomeranč.

Také milovníci hlášek a ostrých šlehů si přijdou v románu na své. Víme, že krteček je v Číně populární. Nadšení ovšem kazí jisté zpochybnění: nezapomínáme, že krtek je ve skutečnosti slepý? Nebo úvaha podsunutá filozoficky založenému kocourovi Pomerančovi: Kdo si myslí, že Ježíš odešel k lidem dobrovolně, nezná dobře jeho přísného tátu. A nebo tahle rada Mistra, který odmítl prozradit úkryt skrývaného mnicha, a když pronásledovatelé odešli, vysvětlil to udivenému mnichovi takto: Přišli si pro tebe a já neudělal, co očekávali. Nehádal jsem se s nimi. Neprosil jsem je. Nežadonil jsem o život. Jen jsem jejich svět absolutně ignoroval. Přestal jsem mít s nimi cokoli společného. A tak zmizeli, jsou pryč. Když kráčíš po správné cestě, nehádej se, neobhajuj, nehledej argumenty. Zanech svět nepřátel jim samým. Neměj s nimi nic společného. A po nějakém čase zjistíš, že odešli.

Román Radky Denemarkové Hodiny z olova vydalo nakladatelství Host.