Brysonovým publikem je široká veřejnost. Tu nemůže pochopitelně autor zavalit ničím jiným, než populárně naučnou formou, kterou ovšem Bryson ředí sebeironií a situační klauniádou a dosahuje tak spolu s vypsaným lehkým perem dojmu nezávazného nízkého průletu nad krajinou a lidmi. Něco mezi sirem Attenboroughem a Jimem Carreym. Kdepak polská reportáž! Nezatěžovat! Odlehčit! Ale pozor: je v tom kus talentu a hodně tréninku dokázat takhle psát.

"Dlouhou dobu existovaly dva způsoby, jak se stát britským občanem. Tou první - obtížnější, ale paradoxně rozšířenější metodou - bylo najít si cestu do britské dělohy a počkat devět měsíců."

Právě kvůli svému light funny stylu našel Bryson tolik čtenářů a získal euro-americkou popularitu. Je to typický novinářský sloupkař, fejetonista, velké dějiny smrskne do jednoho bonmotu, malou historku povýší na slogan, který by měl říct něco podstatného o politice, hospodářství...prostě dějinách nebo přítomnosti vůbec.

Bryson naštěstí fórky a blbnutí (je stejně zajímavé, jak rozšířená je představa, že by dostatek lidí nebavilo číst o obyčejných nebo nedej bože vážných věcech bez pitvoření) dokáže opustit a tak se čtenář dozví, jak moc třeba zasáhlo doverský přístav otevření tunelu pod La Manche, že první elektrické světlo bylo uvedeno do provozu na majáku South Foreland už v roce 1858, tedy předtím, než Edison ukázal světu žárovku. Bryson také pěje chvály na Londýn, jako na město snů (což potvrzují ceny nemovitostí nebo parkovacích míst). Na hektar plochy žije v Londýně polovina obyvatel než v New Yorku nebo v Paříži. Zrekontruované londýnské metro přepraví ročně 1,2 miliardy lidí, v libovolném okamžiku je prý v síti londýnského metra na 600 tisíc lidí. Obrovské, multifunkční, multikulturní město je základem pro pěkný chaos. A to ještě nedávno stál v čele toho všeho Boris Johnson " muž, jehož neohrabané chování, dokoknce i samotné vlasy jsou zářným příkladem zmatku. A přece to nějakým způsobem funguje."

Kniha Nová cesta po malém ostrově vyšla v Americe a Británii v roce 2015. U nás těsně před referendem, kde se lidé vyslovili pro vystoupení Británie z Evropské unie. Bylo by zajímavé, kdyby se Bryson pokusil o krátký po-brexitový dovětek. Byl by i dál za vtipálka nebo by byl stejně ostrý jako deník Guardian? Ten nečekaně zpříma v jednom ze svých komentářů napsal: celé to zklamání a rozčarování z volby pro vystoupení z EU bude nakonec zapomenuto a Británie si se situací jistě nějak poradí, ekonomika se znovu rozjede, trhy uklidní. Na co bychom ale neměli zapomenout je, že ta kunda, co nás do takové šlamastyky zatáhla, se jmenuje Boris Johnson. Možná je citováno nepřesně, ale to explicitní slovo v tom britském seriózním deníku prostě bylo!