MeziŘádky 9. 9. 2023 

V létě si obvykle užívám s nějakou hodně tlustou knihou. Tentokrát jsem si jich ale připravil hned komínek. Mezi dvěma stovkami řečníků na festivalu Colours of Ostrava byl totiž ohlášen také americko-izraelský spisovatel Tuvia Tenenbom. Pamatoval jsem si jeho knihu Všechny jejich lži, vyšla v českém překladu v roce 2017. Byla to Tenenbomova už třetí kniha, a nakladatelství Zeď ji k českému vydání vybralo zřejmě pro její tehdejší aktuálnost. Je to kniha o Spojených státech amerických, které Tenenbom projezdil křížem krážem ještě před volbami, jež Donaldu Trumpovi otevřely dveře do Bílého domu.

Tenenbom mluvil s kdekým a poskládal z těch rozhovorů barvitou koláž, která představovala Ameriku jako poněkud bláznivou zemi obývanou mnoha lidmi, jimž by často pasovalo hezké české slovo mašíbl. Pokud je vám tenhle termín zatím neznámý, tak si dovolím připomenout, že mašíbl je souhrnné, takzvané zkratkové slovo, označuje magory, šílence a blázny, případně blbce. Slovo údajně pochází z patentového úřadu, kde pod tímto označením shromažďovali přihlášky potrhlých vynálezců. Šlo prvotně o technické obory, ale postupně mašíbl vstoupil i do jiných oborů a zejména covid umožnil velké uplatnění mašíblů v podobě ať už popíračů nebo svérázných léčitelů. Tenenbomova kniha nezáměrně, zato velmi přesvědčivě a zároveň zábavně nabídla část vysvětlení, jak se mohlo stát, že Donald Trump byl zvolen prezidentem. Myslím si, že kdo si přečetl Všechny jejich lži, přestal se tomu divit.

V Ostravě na Colours jsem se s Tuviou Tenenbomem setkal po jeho vystoupení a následujícím bouřlivém potlesku. Je přesně takový, jak se představuje ve svých knížkách. Menší, obtloustlý blonďák s růžovými brýlemi, nesmírně živý a pozorný, neustále ve střehu k nějaké vtipné replice. Provázela ho o něco vyšší, příjemná usměvavá černovlasá dáma, která si fotila kdeco – jeho manželka Isi. Právě její momentky v minimalistickém formátu 4 x 4 centimetry provázejí Tenenbomovy reportáže.

I když je dnes Tuvia Tenenbom světově proslulý autor, v Česku se o něm zas tolik neví, a tak aspoň ve zkratce řeknu, co je tenhle svérázný reportér zač. Tenenbomův tatínek přišel do Izraele z Polska, maminka z Rumunska, šťastným řízením unikli holokaustu. Tuvia se narodil v roce 1957 ve městě Bnej Brak v Izraeli. Lokalita patří do telavivské aglomerace, ale dnes dvousettisícový Bnej Brak je zvláštní v tom, že v něm zcela převažují ultraortodoxní Židé, odhady neklesají pod 80 % obyvatel. Takže tam například nenajdete kino nebo divadlo a o šábesu panuje naprostý motoristický klid. Otec byl rabín a Tuviu připravoval na stejnou životní cestu, to už ale bylo ve známé jeruzalémské ortodoxní čtvrti Mea Šearim. Odmala Tuvia studoval denně talmud, ale v sedmnácti přišel zlom – Tuvia odmítl respektovat rabínův postoj k nevěřícím a byl vyloučen ze sboru. Odešel do New Yorku a studoval literaturu, dramatiku, herectví, žurnalistiku, ale také matematiku, informatiku a finančnictví. A ještě křesťanství a islám a v Jeruzalémě dokončil rabínská studia. Mluví hebrejsky, anglicky, německy, jidiš a arabsky. V roce 1994 založil se svou ženou v New Yorku Jewish Theatre, v němž uvádí chválené i odsuzované hry, například Deník Adolfa Eichmanna nebo Poslední panna o islámských sebevražedných atentátnících. V roce 2011 mu ve Spojených státech vyšla první kniha Spím v Hitlerově pokoji (česky v roce 2020) o současném Německu. Tu si původně objednalo německé nakladatelství Rohwolt. Tenenbom však odmítl cenzurní zásahy a německou verzi vydalo až v roce 2012 nakladatelství Suhrkamp. Okamžitý bestseller vyvolal v Německu bouřlivý ohlas včetně odmítavých, uražených reakcí, protože Tenenbom věrohodně popsal, jak v dnešním Německu vypadá antisemitismus a že to není okrajová záležitost.

Následovaly další úspěšné knihy. V roce 2015 Chyťte Žida! o současném Izraeli, česky vyšla v roce 2018. Následoval zmíněný obraz USA Všechny jejich lži. Pak se Tenenbom vrátil do Německa a v roce 2017 vyšla reportáž Čau uprchlíci! – německy 2017, česky 2018. Pátá kniha patří k unikátům – nejdříve totiž vyšla v roce 2019 česky, protože ve Velké Británii se ji báli vydat. V německé verzi vyšla v roce 2020. Český název zní Krysy Jejího Veličenstva a je to neúprosný obraz Spojeného království po fatálním brexitovém referendu. V zatím poslední knize Po čem rabíni touží (česky loni, tedy v roce 2022) se Tenenbom vrátil do Izraele, aby prozkoumal svět, který ho obklopoval v dětství, jak žijí charedim, tedy izraelští ortodoxní Židé, dneska. Aby znovuobjevil sebe sama. Dopadlo to takhle: Když jsem se vydal na cestu, byl jsem plný vzpomínek na toho roztomilého chlapce, kterým jsem kdysi byl. Myslel jsem si, že už dávno zemřel a navždy odešel. Dnes už jsem o něco moudřejší. Ten chlapec nikdy neodešel a v dohledné době se ani nechystá odejít. Charedim jsou moje rodina, ať chci nebo ne, ať chtějí nebo ne. Pupeční šňůry našich babiček nás poutají a nemůžeme se oddělit…

Možná byste se mě teď chtěli zeptat, kterou z těch šesti Tenenbomových knih doporučuji především. Těžká otázka. Záleží na tématu.

Pokud se chcete dozvědět o Izraeli víc, než se na vás valí z médií, tak knihu Chyťte Žida! Je neuvěřitelné, že se ani ne desetimilionový Stát Izrael po pětasedmdesáti letech pořád jako demokratický ostrůvek v Orientu drží a prosperuje, když čtete, jakým způsobem a z kolika směrů se proti němu vede permanentní válka. Ty krátké boje dopadly pro Izrael zatím dobře, ale mnohem závažnější a nebezpečnější jsou destruktivní formy neozbrojené. Tenenbom odkrývá manipulaci s veřejným míněním, kterou provozují zejména nevládní organizace. Mezi nimi jednu z nejodpudivějších nátlakových rolí přisuzuje Mezinárodnímu výboru Červeného kříže a Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky. Se zástupci obou organizací jednal, ptal se, konfrontoval je s jejich vlastními postupy. Jeho závěr je zdrcující. Cituji:

Nevím, jak je možné, že parta Pouzešvýcarů, kteří nikdy nebyli zvoleni v žádném demokratickém procesu a jejichž schůze jsou tajné, má tak obrovskou moc. Je to tak absurdní, že to ani není legrační.

Už tušíte, proč je Tenenbom nejen známý, ale také mnoha lidmi nenáviděný novinář a spisovatel?

Pokud chcete vědět o Velké Británii víc, než že je to zavedená demokracie, a že ta demokracie není tak demokratická, jak o sobě tvrdí, a že ani na to proslulé anglické divadlo už není spoleh, pak si přečtěte Krysy Jejího Veličenstva. Souvisí to hodně s Tenenbomovým přístupem. On se totiž ptá a nechává lidi mluvit, jeho cílem je ukázat, popsat, jaký svět je, nikoli kázat, jaký by podle něj měl být. Říká to takhle: Pro mě novinařina není aktivismus a není důvod někoho někam tlačit, pakliže nemáte podezření, že si s vámi zpovídaný zahrává, lže vám nebo se před vámi snaží skrýt důležitá fakta. Ovšem pokud Tenenbom zjistí, že ho někdo bulíkuje, je nemilosrdný. Jeho soud nad Velkou Británií vysvětluje, proč tam nemohl najít pro svou knihu nakladatele. Napsal v ní také: V téhle zemi funguje spíš jakási fasáda demokracie než skutečná demokracie. Vyšší třídy, mezi nimi i velcí divadelní producenti, se snaží naočkovat svou ideologií mozky divadelních návštěvníků v každém příhodném okamžiku.

Speciálně českému čtenáři jako nejprospěšnější knihu doporučuji Čau uprchlíci. V ní Tenenbom doslova zmasakroval celou německou politickou a ideologickou mytologii o fenoménu uprchlíci. Zaprvé mu Němci sami potvrzovali, že uprchlíky přijímají hlavně proto, že se bojí, aby o nich ostatní neříkali, že jsou pořád náckové. Zadruhé uprchlické azylové domy, případně tábory jsou strašná místa, přecpané čekárny bez budoucnosti, v nichž arabští kluci sní o tom, že se ožení s blonďatou Němkou. Integraci mu předvedli ve firmě Daimler na dvou, ano, dvou zaměstnancích. Syřan Addham ukázal, jak umí přišroubovat trojcípou hvězdu na kapotu mercedesu. Hassana v kanceláři si kolegové novináři vášnivě fotili s prsty pravé ruky na myši a s prsty levé na klávesnici. Co Hassan dělá, se nikdo nedozvěděl.

Všechny Tenenbomovy knihy vydalo v živých překladech Davida Weinera nakladatelství Zeď.

A na samý závěr dnes ocituji Tenenbomovu zcela zásadní radu do života:

V životě musíte postupovat rychle. Když na to myslíte, tak to udělejte. Hotovo.