Ztracený ráj opravdu česky!

Pro případ, že si slova o potřebnosti žádají dovysvětlení, doplňme fakta. Zaprvé, John Milton (1608-1674) svůj epos vydal v první verzi v roce 1667, druhé, rozšířené a upravené vydání všech dvanácti knih vyšlo v roce 1674. První český překlad pořídil Josef Jungmann a vyšel v roce 1811 (a poté v roce 1958), je tedy víceméně k dispozici, druhý překlad Josefa Julia Davida vyšel v roce 1911, tedy sto let po Jungmannově. A cituje-li Hilský Felixe Vodičku z jeho doslovu k Jungmannově reedici (i další překlady obrozenecké doby jsou "poznamenány svou dobou a nelze na ně uplatňovat měřítka dnešního hodnocení překladů"), a David píše, že není jeho úmyslem "snížiti význam práce vykonané Jungmannem, nyní však bude možno spíše srovnat, jak daleko jazyk náš za století pokročil ve své schopnosti vyjadřovati stejně jadrně a stručně to, co podávají pověstně hutné verše anglické," Hilský pak spíše skromně dodává, že "je na čtenářích, aby posoudili, zda a jak daleko čeština za tu dobu opět pokročila a jak se změnily překladatelské přístupy."

Ano, čeština vskutku pokročila, a to hodně. Překladatelské přístupy jakbysmet. Ale dejme ještě jednou slovo Hilskému – ten se totiž do práce pustil původně proto, že počátkem roku 2021 hodlal napsat knihu s pracovním názvem Miltonova Anglie, portrét doby, jež by byla jakýmsi pokračováním jeho obdobného textu o Shakespearovi z roku 2020. Ovšem při práci zjistil, že dosavadní české překlady Miltonova stěžejního díla nebyly pro takový účel použitelné. Jungmannův překlad "je dnes velmi těžko čitelný," a "zub času se výrazně podepsal" i na překladu Davidově. Potvrzuje se tím jen stará pravda, že některé knihy si nový, současný překlad zasluhují. A je to případ Ztraceného ráje Johna Miltona.

Miltonovu báseň nelze odtrhovat od doby jejího vzniku, od politické situace tehdejší Anglie – doby náboženských třenic, občanských válek, boje krále s parlamentem, doby popravy krále, ale i epidemie moru, doby tedy nejen mimořádně dramatické, ale také mimořádně kruté a krvavé. A uprostřed  toho všeho začíná Milton – který již dříve sepsal humanisticky laděné texty – v roce 1658 uvažovat o napsání Ztraceného ráje. A nebylo to jen tak, mimo jiné byl v té době již v podstatě slepý a Ztracený ráj komponoval v noci. Pak musel počkat, až vždy ráno či dopoledne přijde zapisovač, kterému vše nadiktuje. Jak píše Hilský, sám s humorem říkal, že musí každý den počkat, až "bude podojen."

Báseň vychází celkem pochopitelně z biblického příběhu, Milton však do něj vkládal i dobové konotace, a tak čteme-li například verše: "Kam se hnu, najdu peklo. Sám jsem peklo, / nejhlubší peklo. Z jeho dna se na mě / otvírá ještě hlubší nenažraná tlama. / Peklo, co znám, je proti ní spíš nebe. / Tak dost! Tak dost! Což pro mě nenajde / se možnost pokání a odpuštění? / Jen za podmínky, že se podrobím! / Taková ostuda! Tak znemožnit se / před vojskem padlých andělů tam dole, / jimž neslíbil jsem, že se podrobím, / leč vychloubal se, jak si podrobíme / Všemohoucího...," vidíme samozřejmě odkazy na Bibli, ovšem jaksi v druhém plánu zde můžeme číst i dobové narážky. Samozřejmě opatrné, doba nebyla na podobná připomínání své zrůdnosti a na verše o pozemském pekle zvědavá.

Vyjadřovat se k překladu samotnému je zbytečné, je výborný, pochvalu zaslouží i Hilského studie Básník a revoluce, nezbytné komentáře ke všem dvanácti knihám, stejně jako chronologie jak Ztraceného ráje, tak ráje ve Starém zákoně. A jistě potěší obálka i ilustrace, které vytvořil William Blake (1757-1827), Miltonův velký obdivovatel.

Josef Rauvolf