Proč je Hrbačka kniha, která čtenáře bude dlouho budit ze spaní

Saó Ičikawa, která sama bojuje s vrozenou myopatií, se stala první autorkou s tělesným postižením, která získala prestižní Akutagawovu cenu. V českém kontextu máme to štěstí, že novelu Hrbačka skvěle přeložila Klára Macúchová. Věděl jsem předem, že nepůjde o snadné čtení. Nepřipravil jsem se ale na to, jak moc mě tato kniha bude po dočtení pronásledovat.

Sledujeme Šákju, čtyřicátnici závislou na plicním ventilátoru a kompenzačních pomůckách. V izolaci svého bytu žije dvojí život: jako anonymní autorka brakové erotiky a provokativních tweetů o sexu a frustraci zkoumá touhy, které jsou pro její tělo fyzicky nedostupné. Ičikawa navíc pracuje s tématem moci – Šákja je sice fyzicky křehká, ale díky svému dědictví „ultra-bohatá”, což vytváří napínavou dynamiku v momentě, kdy ji začne vydírat chudý pečovatel Tanaka.

Nejvíc mě šokovala její až nihilistická touha: hlavní hrdinka nechce konvenční rodinné štěstí. Chce mít možnost otěhotnět a jít na potrat. Chce právo na stejné utrpení a konflikty jako „zdravé” ženy. Je to drsné, provokativní.

Ale přesto to není prvoplánovitá a kýčovitá sentimentální zpověď, u které byste měli hrdinku litovat. Je to velmi přesný literární úder namířený přímo do tváře společnosti, která se tváří, že lidé s postižením neexistují. Ičikawa nechce šokovat za každou cenu. Chce zpřítomnit každodennost tělesného hendikepu se všemi jeho touhami a vizemi – ukázat, že náš „obyčejný” svět je pro někoho jiného nedosažitelným luxusem. Zatímco my považujeme za samozřejmost číst papírové knihy, čtení upíráme druhým kvůli ignoraci digitálních formátů. Jestliže my vnímáme vlastní tělo jako danost, pro jiné je každý pohyb – i ta nejintimnější potřeba – strategický úkol.

Ta kniha začíná i končí pornem. Ale tato všudypřítomná sexualita je v knize jen zástupný symbol pro normalitu, která pro hlavní postavu neexistuje. Autorka mě jako čtenáře neustále upozorňovala na to, co já osobně už nevnímám, ale měl bych. Protože jsou lidé, kteří to vnímají dnes a denně.

Nastavila zrcadlo i celé naší knižní kultuře: je snadné fotit si estetické hromady knih na Instagram. Ale co víme o tom, že pro někoho je fyzické držení těžké knihy bolestné a jedinou cestou k literatuře je e-book, kterým mnozí čtenáři, ale někdy bohužel i nakladatelé pohrdají?

Styl je břitký, vtipný a přitom řemeslně zvládnutý. Kniha mísí filozofické poznámky o Nietzscheovi a Wagnerovi s explicitním sexem a otevřeným hněvem. A ten závěr? Nečekaný zvrat, který celou knihu rozostří a donutí vás o všem přemýšlet nanovo, mi naprosto vyrazil dech. Těch sto stran ve mně zůstalo viset.

Hrbačka je klasika na první přečtení. Kniha o moci peněz proti zdraví, mužů proti ženám, neviditelnosti proti právu vyprávět vlastní příběh. Jestli letos hledáte něco, co vámi skutečně otřese, je to právě tohle. Ičikawa nepíše pro váš soucit. Píše proto, abyste otevřeli další komnatu nevědomosti a konečně otevřeli oči. A dělá to zatraceně dobře.

Tomáš Fojtík, knihypanakaplana.substack.com