Literární úder do tváře společnosti: Hrbačka a právo na vlastní příběh
Zkusit psát o knize Hrbačce od Saó Ičikawy a nesklouznout k hantýrce o strhujícím čtení je výzva. Tahle kniha vás kažfopádně bude pronásledovat.
Sledujeme Šákju, bohatou čtyřicátnici, která je závislá na plicním ventilátoru. Ve své izolaci žije dvojí život: jako anonymní autorka brakové erotiky a provokativních tweetů zkoumá touhy, které jsou pro její tělo fyzicky nedostupné. Ičikawa, sama bojující s myopatií, za novelu získala prestižní Akutagawovu cenu.
Nejvíc šokovala nihilistická touha hlavní hrdinky: Šákja nechce konvenční štěstí. Chce mít právo na stejné utrpení a konflikty jako „zdravé" ženy – třeba možnost otěhotnět a jít na potrat. Je to drsné, provokativní a zatraceně dobře napsané.
Tato kniha není prvoplánová sentimentální zpověď, u které byste měli hrdinku litovat. Je to velmi přesný literární úder namířený přímo do tváře společnosti, která se tváří, že lidé s postižením neexistují. Explicitní sexualita je zde jen zástupný symbol pro normalitu, která pro hlavní postavu neexistuje.
Autorka vám nastaví zrcadlo i v tom, jak přistupujeme ke čtení: pro někoho je fyzické držení těžké knihy bolestivé a jedinou cestou k literatuře je e-book, kterým mnozí čtenáři i nakladatelé pohrdají. Zatímco my se tady trumfujeme v tom, kdo nafotí nejvíc cool knižní hromádku na Instagram, jsou lidé, pro které je čtení nedostupné, nebo bolestivé.
Hrbačka je klasika na první přečtení. Jestli letos hledáte něco, co vámi skutečně otřese a donutí vás otevřít oči, je to právě tohle.
Literární úder do tváře společnosti: Hrbačka a právo na vlastní příběh
Zkusit psát o knize Hrbačce od Saó Ičikawy a nesklouznout k hantýrce o strhujícím čtení je výzva. Tahle kniha vás kažfopádně bude pronásledovat.
Sledujeme Šákju, bohatou čtyřicátnici, která je závislá na plicním ventilátoru. Ve své izolaci žije dvojí život: jako anonymní
...