Kniha Jeden z milionu vyšla ve středoevropské edici K4. Ta vydává každým rokem knihu jednoho autora z Čech, Maďarska, Polska nebo Slovenska. V těchto zemích vychází kniha současně, povídky Martina Reinera jsou letos uvedeny i na Ukrajině. Knihu tak mohou ochutnat čtenáři v sousedních zemích. A k vychutnávání je toho skutečně dost.

První povídka svým názvem Greta asociuje krásu zašlých časů, přibližuje přílišné očekávání a ambice matky, možná způsobené vlastním neštěstím, které se fatálně podepisuje na osudu dalších generací. Necitlivost, neschopnost empatie stává se mementem, kostlivcem ve skříni, jehož odkrytí ukazuje pravdu a rozbolí vztahy a rodinné vazby. Krásná ukázka nevšednosti povídky – v krátkém útvaru jednoduše, citlivě a přehledně vyprávěný příběh nelehkého vztahu matky a dcery. K tématu se autor vrací i v povídce Matka a dcera.

Povídky střídají dramatická (Anděl) a vtipná témata (Štěstí ve hře). Jsem přesvědčená, že napsat vtipný, přesto chytrý text je více než náročné. Ovšem při čtení povídky Štěstí ve hře jsem se skvěle bavila. Příjemným překvapením bylo i zjištění, že laciná upoutávka na knížce, která mi původně nenabízela žádný velký zážitek, pochází právě z povídky o Docentovi ze sportovního baru.  Díky povídce už budu navždy používat slovní spojení „blbý jako začarovaný hrad“ a budu věřit, že „štěstí vé hže, smoula v lásce.“

Jednotlivé povídky se liší formou i obsahem, styl autora ovšem zůstává stejný. Povídka Matka a dcera evokuje divadelní scénář, Pech je psán formou deníku z nezvyklého prostředí věznice, až lyrický text povídky Harlekýnka zachycuje historii jedné lásky, pevného vztahu.

Jeden den, text, který mne z celého souboru oslovil asi nejvíce. Líbí se mi pomalý úvod příběhu, plný slunce a pohody přímořského letoviska. Čtu o hostech i chorvatských domorodcích, představuji si letní atmosféru doplněnou vůní a chutí vína, pršutu, sýra. Společně s autorem i jeho ženou se raduji z plaveckých výkonů malé Adélky. Za rohem však cítím neklid, chvění, které naznačuje, že pohoda a klid nebudou trvat dlouho. Katastrofa se nenápadně přibližuje, je nevyhnutelná. Neuvěřitelná krutost způsobí nečekané reakce i velký smutek.

Kdybych se s Martinem Reinerem potkala na nějaké literární akci, určitě bych se ho zeptala, jaké to je – vypsat se z osobních vzpomínek, jít s kůží na trh v tak osobních textech. Po přečtení knížky jsem však přesvědčená, že autor moc dobře ví co, jak a proč píše. Jeden z milionu je knížka neskutečně čtivá. Povídky spolu něžně korespondují, ale rozhodně nejsou fádní či nudné! Knížka je přitažlivá nejen svým literárním obsahem, ale i grafickým zpracováním – koláže od Mariany Dvořákové a příjemné barevné ladění knihy se mohou stát vhodným osobním dárkem někomu blízkému. Anebo si prostě udělejte radost, zpomalte adventní čas a začtěte se!

Naďa Landíková