Knižní pól Zdenko Pavelky z 28.12.2013

Komedií je úspěšná kniha německého spisovatele, ale po otci Maďara Timura Vermese Už je tady zas. Na bílé obálce českého vydání stejně jako německého je černá patka, která nenechává na pochybách, kdo že to tady zase je. Ano, jistě, Vůdce. Adolf Hitler. Různých sci-fi na téma Hitlerova přežití či zmrtvýchvstání už vyšlo dost, o filmech nemluvě, natož o nejrůznějších fantasmagorických teoriích. Vermes si tedy nedal zrovna lehký úkol, ale patří ke generaci, která už si hraje s předlohami jako s puzzle a nedělá jí potíž půjčovat si nápady jinde použité. Ostatně Už je tady zas je satira a v tomhle žánru jsou citace kořením.

Jak se Hitler objevil v Berlíně v roce 2011? Jednoduše. 30. dubna 1945 nespáchal sebevraždu, ale jen usnul, a po šestašedesáti letech se na jakémsi plácku uprostřed Berlína probudil. Asi nejsilnějším vtipem knihy je sám vypravěč, totiž právě sebevědomý Vůdce. Když zjistí, který rok se píše, sice omdlí, ale na novou situaci se adaptuje nesmírně rychle a celá kniha je vlastně proudem Hitlerových sebestředných úvah. Však si poslechněte třeba tohle:

Pokud dnes oslovíte nějaké parlamentního politika, bude vám zaručeně tvrdit, že v dnešní době nejsou už žádné války nutné. Tvrdilo se to už tenkrát a už tenkrát to byl stejný nesmysl jako dnes. Nikdo nemůže popřít fakt, že zeměkoule neroste, zato počet jejích obyvatel ano. A až lidem přestanou stačit přirozené zdroje, která rasa je ovládne? Ta nejsympatičtější? Ne, ta nejsilnější. Proto jsem vsadil všechno na posílení německé rasy. A na to, abychom zastavili Rusy dřív, než nás převálcují. A se stejně neúprosnou logikou boje s přelidněním Vermesův Hitler pokračuje, proč se musel vrátit:

Protože jsem vedl válku, jejímž důsledkem byl - abych použil ten nový, moderní výraz - trvale udržitelný rozvoj.

A probuzenému Hitlerovi samozřejmě nejde o nic jiného než dokončit započaté dílo. Povede se mu to?

Nikdo Hitlerovi pochopitelně nevěří, že je Hitler, považují ho za hereckého génia a dokonce mu přiřknou Cenu Adolfa Grimmeho, nejprestižnější německé ocenění pro televizní publicistiku. Vermes svým Hitlerem jako kdyby obrátil naruby famózní příběh Jerzyho Kosińského Byl jsem při tom. Místo negramotného zahradníka bez minulosti tu vystupuje figura naopak až příliš známá - a výsledek odpovídá dnešku: Hitler se stane mediální celebritou.

Satiru Timura Vermese Už je tady zas vydalo nakladatelství Argo v překladu Michaela Škultétyho.

Román rakouského spisovatele Roberta Menasseho Vyhnání z pekla se s historií a současností potýká také, ale místo satiry užívá absurditu a grotesku. Ve své zřejmě nejpropracovanější knize vypráví Menasse souběžně hned příběhy dva: jeden se odehrává v 17. století a hlavní postavou je rabín a filosof Manasseh ben Israel, druhý příběh patří autorovu vrstevníkovi, dnešnímu šedesátníkovi, ale probíhá v jeho mládí a době studentských revolt. K druhému příběhu patří ještě setkání po letech, tedy v současnosti.

Tři linie se prolínají a střídají téměř beze švů, dialog z dávného věku pokračuje novověkým, někde dokonce přeskakuje uprostřed věty. Tenhle způsob dělá z Menasseho románu magický obraz, který sugeruje nerozpojitelnost času v lidských osudech. Amsterdamský rabín a vídeňský mladík jako by byli součástí jediné historie. Je to jako pohled do krasohledu: co stránka to pootočení a nová kombinace stále stejných kamenů. A také si jako už vícekrát dovolím připomenout, že i ve střední Evropě se píšou velké magické prózy. Tohle je jedna z nich a jsem přesvědčen, že takový Robert Musil by svému jmenovci Menassemu poklepal uznale na rameno.

Robertu Menassemu vyšly v českých překladech už dva romány, ale Vyhnání z pekla je nejbrilantnější prózou, která se ze současné rakouské literatury objevila v posledních letech v českém překladu. Toho se výtečně zhostil Petr Dvořáček a nakladatelem je Academia.

U německy psané literatury ještě zůstanu. Německá spisovatelka Katharina Hagena je vrstevnicí Timure Vermese, narodila se v roce 1967. Česky už vyšla její komorní ženská sága Chuť jablečných jadýrek, mimořádně úspěšný příběh s tajemstvím vybavený úžasnou letní atmosférou. Román O spánku a mizení se mu právě tou někdy až snovou atmosférou podobá a také se odehrává stranou městské vřavy, na venkově kdesi na Rýnu. Proplétají se tu milostné příběhy a také čas, je to rovněž objevování historie. Ovšem Katharina Hagena nezapře jinou citovost, její hrdinka je vysloveně ženská vypravěčka, ovšem také intelektuálka třetího tisíciletí, která se ve filosofii a mystice cítí jako doma. Je otevřená, ale někdy i sarkastická, má smysl pro nadhled a je jí vlastní relativismus, dříve mužská doména. Takhle uvažuje o tom, co ji potkává a čím žije:

Třeba je to, čemu říkáme život, jenom sen, a to, co nazýváme snem, je život, a Platonova jeskyně je ve skutečnosti stanicí metra.

Román Kathariny Hageny O spánku a mizení přeložený stejně jako předchozí Chuť jablečných jadýrek Petrem Štědroněm vydalo i tentokrát nakladatelství Host.

Existuje nekonečný počet míst, jež ve skutečnosti nikdy neexistovala, na nichž se však odehrává mnoho románových příhod, píše Umberto Eco v knize Dějiny legendárních zemí a míst. A vydává se na pouť nebo přesněji užívá si cestování po neexistujících lokalitách.

Některé z destinací jsou obecně známé, zejména Atlantida a sedm divů světa, také ostrov Utopie. K ní se však Eco nerozpakuje přiřadit moderní mýty a legendy. Dočteme se tu nejen o nejbližších variacích Utopie, jako byly Sluneční stát Tommasa Campanely nebo Nová Atlantida Francise Bacona. Dobrodružná fantastická místa slibují hojně autoři 20. století, Eco připomíná Orwellův román 1984, Krásný nový svět Aldouse Huxleyho, R.U. R. Karla Čapka a nezapomene ani na přelomový film Ridleyho Scotta Blade Runner. Podzemní město Agartha sem patří také, není to ovšem žádná starobylá tajuplnost: přišel s ním poprvé až francouzský spisovatel dobrodružného čtiva Louis Jacolliot v roce 1875 a do spisu Spiritismus ve světě namíchal zřejmě dost příznačný koktejl z orientálních mýtů, přidal k nim však i několik špetek svobodného zednářství. Kniha je částečně antologií: Eco totiž svůj výklad opírá o úryvky vybraných textů a vybral pro ni podobně jako třeba pro své Dějiny ošklivosti či Dějiny krásy výtečný obrazový doprovod - když už jsem připomněl Čapka, v knize najdete dnes už unikátní plakát R.U.R. pro newyorský Marionette Theatre z let 1936 až 1939.

Ecovy Dějiny legendárních zemí a míst vydalo nakladatelství Argo, překlad je kolektivním dílem pod redakcí Jindřicha Vacka a Jiřího Pelána.

Jako poslední knihu, kterou doporučuji,  jsem vybral zcela čerstvo knižní vydání komiksových stripů otiskovaných už osm let časopisem A2: Hovory z rezidence Schlechtfreund, dialogy Hermanna Schlechtfreunda a Jožky Lipnika uváděné Monstrkabaretem Freda Brunolda, přesněji scenáristickou dvojicí Džian Baban a Vojtěch Mašek. Hovory z rezidence Schlechtfreund vydalo nakladatelství Lipnik díky podpoře na portálu Hithit. Funguje to tak, že na Hithitu vyvěsíte projekt s žádostí o příspěvky, které se soustřeďují na zvláštním účtu. Je to vlastně rozšířené předplatné. Hovory z rezidence Schlechtfreund podpořila stovka příznivců téměř sedmdesáti tisíci korun a výtisky v přitažlivé grafické úpravě Jana Šillera už putují ke sponzorujícím abonentům.