ukázka z rozhovoru pro časopis Playboy:

PLAYBOY: Jak jste vytvořil postavu Jacka Reachera?

CHILD: Moc jsem o tom nepřemýšlel. Když obdaříte postavu vymyšleným seznamem vlastností, bude překombinovaná. Spolehl jsem se na instinkt. Napsal jsem prostě poctivý portrét chlapa, jakým bych sám chtěl být. Spousta věcí mu projde. Když se s Reacherem setkáte v první knize, má dost pochybné hygienické návyky. Podvádí. Střílí lidi do zad. Neholduje ušlechtilému boji tváří v tvář, který byste v tomhle žánru čekali. Uchýlí se k čemukoliv, co mu pomůže vyhrát – ale čest a integritu si drží. Samozřejmě jsem trochu neupřímný, protože co to znamená spolehnout se na instinkt? Když jsem Reachera vymyslel, bylo mi čtyřicet, takže je to taková směska všeho, co jsem kdy zažil a co se mi líbilo. Reacher je archetypální postava, tajemný cizinec, který se vždycky objeví za pět minut dvanáct na správném místě a pak zase zmizí v záři zapadajícího slunce. Je to specificky definovaná postava, která se víc než tisíc let objevuje ve všech kulturách – nezvedený rytíř.

PLAYBOY: Možná nejdivnější je na Reacherovi jeho minulost u vojenské policie. Proč jste z něj radši neudělal příslušníka zelených baretů ve výslužbě?

CHILD: To by bylo jednak nudné, jednak hloupé. Proč se utkávat v oboru, který spousta jiných dělá dobře? Existují stovky knih, kde je hlavní hrdina bývalý člen zásahové jednotky. Taky mi přišlo, že vojenská policie má blízko k vyšetřování zločinů, tak jsem Reachera zasadil tam. Navíc to zvýrazňuje jeho odcizení. Celý život pracoval v branži, která je nepopulární, to ještě posiluje jeho izolaci. Ze stejného důvodu jsem ho nechal absolvovat vojenskou akademii West Point a dotáhnut to na majora. Je to moderní ekvivalent Sira Lancelota.

PLAYBOY: Reacher neustále zakopává o nějaké křivdy, vyřizuje si s někým účty. Většinou přitom zůstane spousta mrtvol. Jak tohle násilí dokážete ospravedlnit?

CHILD:  Ospravedlnit je silné slovo, protože moje knihy nejsou příručky pro život. Neříkám, že takhle se to má dělat. Funkce detektivky je nabídnout něco, co běžně v životě nezažíváme. To, co často nezažíváme, je mimo jiné satisfakce. Na konci každé knihy s Reacherem dojde k rychlé popravě bez procesu. Tou se příběh uzavírá. To neznamená, že doporučuju popravy bez procesu. V knize ale suplují právní proceduru, a to se čtenářům líbí. Když se zločinec dostane do legálních procedur, podle mínění mnoha lidí má až moc výhod. Chápeme, že v reálném životě musejí být vymezené hranice, ale v příběhu o ně nestojíme. Když Reacher chytne pedofila, proti němuž má důkazy, zastřelí ho. Reacher je alfa samec tohohle žánru. Nesnáší pochybování. Je to síla, která je pořád v pohybu, podle mě je metaforou naší touhy po pořádku a spravedlnosti.

přeložila Lenka Kapsová

zdroj: celý rozhovor na
http://www.playboy.com/playground/view/playboy-interview-lee-child