Krajina středních let může být nebezpečná - rozhovor s Jiřím Hájíčkem
/ 
Tomáš Weiss
Tomáš Weiss
Bankovní úředník z Českých Budějovic Jiří Hájíček 1967) je už dvě desetiletí osobitým hlasem české literatury. Svým klidným vypravěčstvím bez využívání strhujících efektů už několikrát podal svědectví o naší současnosti. Naposledy ve své deváté knize Dešťová hůl.
Můžeš prosím stručně autorsky představit svoji novou knihu Dešťová hůl?
Je to román ze současnosti, moji románoví hrdinové jsou se mnou generačně zpřízněni a provádím je tou krajinou středních let, která může být nebezpečná. Stereotyp, bilancování, poslední šance. Zároveň je to román o návratech a trochu o krajině, skutečné i té v katastrálních mapách.
Hrdina knihy Zbyněk trpí nespavostí. Nejsi první, kdo nespavost umělecky v knize nebo filmu používá. Co přináší autorovi formálně nespavost za možnosti? Vypadá to, že nespavost dobře znáš. Je to skutečně tak závažné, že na ni nic nepomáhá?
Hrdina knihy Zbyněk trpí nespavostí. Nejsi první, kdo nespavost umělecky v knize nebo filmu používá. Co přináší autorovi formálně nespavost za možnosti? Vypadá to, že nespavost dobře znáš. Je to skutečně tak závažné, že na ni nic nepomáhá?
Je to jeden z problémů, který občas provází ten "nebezpečný věk", který jsem zmiňoval. Zkoumat do hloubky příčiny nespavosti může být zajímavé i pro román, v textu lze insomnické pasáže vyuužít k pasážím, kde hlavních hrdina přemýšlí, vzpomíná, skládá si znovu věci, které se staly nebo teprve mohou stát. Zkusil jsem to začlenit do románové kompozice. S nespavostí sám zkušenost mám, samozřejmě.
Je špatný čtenářský postřeh, že ve tvých knihách humor buď chybí nebo je tam přítomen jen homeopaticky. Nemáš třeba sarkasmus, černý humor a ironii rád?
Je špatný čtenářský postřeh, že ve tvých knihách humor buď chybí nebo je tam přítomen jen homeopaticky. Nemáš třeba sarkasmus, černý humor a ironii rád?
Mám to spíš do blues, ostatně je to i můj oblíbený hudební žánr. Špetku humoru se snažím vydolovat vždycky, ale daří se mi to málo. Ale sním o tom, že jednou napíšu opravdu veselý a vtipný text, aspoň krátkou povídku.
Nedávno měl premiéru film podle tvé knihy Zloději zelených koní. Co na něj říkáš?
Nedávno měl premiéru film podle tvé knihy Zloději zelených koní. Co na něj říkáš?
Byl jsem u toho projektu příliš dlouho, než abych mohl být nestranný hodnotitel, i když jsem se na scénáři ani na ničem jiném kolem filmu nepodílel. Přesto mě film zasáhl, drsností pojetí, kamerou, světlem, originální hudbou, suverénním výkonem Pavla Lišky. Jsem rád, že film vznikl, i když je o něčem úplně jiném, než můj román...
Před pár dny dostal Nobelovu cenu za literaturu Bob Dylan. Tvůj komentář?
Před pár dny dostal Nobelovu cenu za literaturu Bob Dylan. Tvůj komentář?
Nejsem znalec Boba Dylana, takže mě to nechalo celkem v klidu. Že jeho texty jsou poezií, to vnímám, takže proč by nemohl být ohodnocen za literaturu. Druhá věc je, jestli o to vůbec stojí. Nobelova cena je podle mě dost zprofanovaná politickými hledisky, i když u literatury to není až tak markantní.
foto Bohdan Holomíček
Další články
Když píšu, záměrně si pouštím hudbu, která s mým psaním nějak kontrastuje
"Například při psaní ‚Kvítku‘ jsem si hodně pouštěl Milese Davise anebo Krautrock. Při hudbě, která odpovídá námětu i době, totiž snadno propadnete iluzi, že viktoriánská atmosféra je všude kolem a že se vám ji tedy podařilo vnést i do textu. Ale když se obklopíte zvukovým kontrapunktem, musíte se o vytvoření dané nálady opravdu usilovně snažit,“ vysvětluje Michel Faber, jehož Kniha zvláštních nových věcí vychází česky právě 13. října.
„Když svět skončí, odejdou s ním i všechny vaše každodenní starosti, strasti, úzkosti a krize."
Jak napsal britský deník The Guardian: ne každému spisovateli se podaří, abyste při četbě jeho knihy drželi palce desetileté geniální nemrtvé dívce. Víc o knize v rozhovoru s autorem, píšícím pod pseudonymem M.R. Carey. Jeho Všemi dary obdarovaná vychází 13.10., tedy na Velký knižní čtvrtek.
Život není jen rosa a koleje - ukázka z knižního rozhovoru
Příští rok bude legendě českého folku sedmdesát. Wabi Daněk (1947) dostal přezdívku podle svého žánrového předchůdce Wabiho Ryvoly. Jeho fanoušky asi netřeba do knižního rozhovoru nijak postrkovat. Takže: Neublížit...a neposrat se.