CIGARETA

Klementu Bochořákovi

Když člověk zapálí po práci cigaretu, 
úlevný lehký smích se vkrádá do údů. 
Úlevný lehký smích, a kuřák dává světu 
přiznání dobrých chvil, dobrého osudu.

Bzukote nádraží a telegrafních drátů, 
pošli mi ještě tam, kde Halas kouříval, 
pošli mi pozdravy k Březinům do Kunštátu, 
na nízký Anaberk, jen o kousíček dál.

Vydech jsem modrý kouř a modrý kouř se nese 
do vašich Pisárek. Myslím si, že jsem v lese, 
vracím se zpátky zas brněnskou tramvají.

Jedeme do remíz a kolem výstaviště, 
kde vzadu za věží je fotbalové hřiště, 
jedeme na hřbitov a dívky mávají

VILÉMU BRÄUNEROVI

Schouleni ve válce 
chodili jsme na procházky po lese 
tam kde bývalo kdysi divadlo v přírodě 
a hřiště Marathonu Žabovřesky

Moje babička sedí U Rosničky

O kousek dál 
koupávali jsme se s Nezvalem 
vypadal jako malý slon

Když jsem měl starosti 
zašel jsem k Nejezchlebům 
a našel jsem tě tam jíst válečnou večeři

Mikulica mám nosil knihy 
tak jsem přečetl celého Flauberta 
tvojí zásluhou 
Přijeď se za mnou někdy podívat

PODZIM

Shrabovat listí v parcích, jaká klidná práce. 
Přecházet sem a tam a pomalu se vracet, 
jako se vrací čas, jako se vrací dálka, 
nostalgická jak známky na obálkách.

Našel jsem dopis, jenom tužkou psaný, 
smazaný deštěm, zpola roztrhaný.

Ó dobo dopisů, kde jsi, kde jsi? 
Jak Rilke psal jsem dlouhé dopisy; 
teď mlčím, sbohem, přišel listopad. 
Ryšaví koně vyjíždějí z vrat.