A teď je tady poéma poeticky nazvaná Putin. Rops Tůma jako anarchistický odstřelovač lží, polopravd a floskulí tzv. demokratického tzv. kapitalismu české současnosti a nedávné minulosti. A hned, téměř v úvodu, promluví básník tak nějak za nás za všechny:

když revoluční události vlily novou krev do našich žil

a historickou zásluhou mužů 28. října vyšli muzikanti do ulic

na každém rohu hrála kutálka a mohli jsme se utančit

prokrvilo nám to samým úpěním zcepenělé údy

jichž je zapotřebí při budování státu

tedy odrakoušťování života národního

za setrvalého očišťování ideálů humanitních až na kost

jen to moře jsme si na konferenci neurvali

ale že státu československého nebylo odedávna

musili jsme v interesu Francie ba humanity samé

přičiniti se zavčasu ještě před kapitulací

aby se stihl utvořit

tři sta let jsme úpěli a jsme v tom zatraceně dobří

tři sta let jsme úpěli a když svatý Václav dá

za sto let budem zas

protože pravda vítězí i kdyby kontumačně

protože Ježíš a ne Caesar je cesta humanitního očistce

není to špatné místo

které jsme zaujali ve frontě na spasení

přičiníme se jako mravenečkové

i s cikány si poradíme

a bude to jedna velká humoreska

ještě tak bůček ale rozhodně ne caesar

uděláme si to tu pěkné

i to moře jednou bude

však není všem konferencím konec