Satanské verše - satirická kniha, kolem které se nežertuje

Asi to byla právě hlavně ta část vícevrstevné knihy, ve které v Londýně hořekuje zahořklý imám nad zhýralým západním světem, která nakonec byla tou pravou příčinou Chomejního honu na spisovatele. Zdá se, že se ho to nějak dotklo.

A tak se zase jednou v dějinách lidstva objevila kniha, kvůli které se vyhrožuje smrtí a dokonce se kvůli ní i vraždilo. I po 27 letech je její vydávání provázeno tím, že překladatel má z dobrých důvodů pseudonym a nakladatelství končí svoji krátkou tiskovou zprávu k novému překladu Satanských veršů větou, že další informace ke knize nebude poskytovat.

Co je pro nové vydání Satanských veršů důležité je ale to, že nový překlad, který vznikal tři roky, napravuje nedostatečnost prvního českého překladu, který vyšel anonymně v roce 1994. Každý, kdo někdy Rushdieho bohatý jazyk četl, musí tušit, že na překladatele klade maximální nároky. Navíc - u takové díla, jako jsou Satanské verše, je třeba orientovat se základně v Koránu, Bibli a dalších, kulturně společenských tématech současného zašmodrchaného světa. To platí nejen pro překladatele, ale pochopitelně i pro čtenáře.

Na každý pád - jak jsou Satanské verše neblaze proslavené, tak nejsou žádným jednoduchým zábavným počteníčkem. Jsou poměrně komplikovanou satirou na věci, které Rushdieho z různých stran štvaly. A podle toho, že se musí už skoro tři desetiletí kvůli této knize skrývat a omezovat svůj pobyt na veřejnosti na minimum, asi trefila do živého. Za tu dobou, která uplynula od vydání Satanských veršů, jsme si ostatně fundamentalistické tváře nejrůznějších náboženství světa mohli užít dosyta. Z jistého pohledu to na světě v době vydání Satanských veršů byla vlastně úplná multikulturní selanka.