Po celé generace byli naši vzdálení předkové vykreslováni jako primitivní a dětinští – buď jako svobodní a rovnoprávní nevinní, nebo jako násilníci a bojovníci. Civilizace, jak nám bylo řečeno, mohla být dosažena pouze obětováním těchto původních svobod, nebo alternativně zkrocením našich nižších instinktů. David Graeber a David Wengrow ukazují, jak se tyto teorie poprvé objevily v osmnáctém století jako konzervativní reakce na silnou kritiku evropské společnosti ze strany domorodých pozorovatelů a intelektuálů. Návrat k tomuto setkání má překvapivé důsledky pro to, jak dnes chápeme lidskou historii, včetně počátků zemědělství, majetku, měst, demokracie, otroctví a civilizace samotné.

Na základě průkopnických výzkumů v archeologii a antropologii autoři ukazují, jak se historie stává mnohem zajímavějším místem, jakmile se naučíme odhodit své konceptuální okovy a vnímat to, co skutečně existuje. Pokud lidé nestrávili 95 procent své evoluční minulosti v malých skupinách lovců a sběračů, co tedy celou tu dobu dělali? Pokud zemědělství a města neznamenaly pád do hierarchie a nadvlády, k jakému druhu sociální a ekonomické organizace vedly? Odpovědi jsou často nečekané a naznačují, že běh lidských dějin může být méně vytesán do kamene a více plný hravých a nadějných možností, než máme tendenci předpokládat.

Slovensky vyšla kniha v nakladatelství Tatran, český překlad se chystá.