Z Polkowského básní čiší prazvláštní síla – nevídaná sebejistota básníkova nazírání světa, jež ke čtenáři proniká klidným, avšak sytým hlasem, bez zbytečného halasu a rétorických vzletů, byť ne bez patosu. Vždyť je tu řeč o tragických osudech.
Románová tvorba Bronislawa Wildsteina není českým čtenářům neznámá, a to díky překladu titulu Údolí nicoty (2008, česky Pulchra, 2010), příběhu novináře, který se v postkomunistickém Polsku pokouší rozplést síť zrad a intrik.
Polský novinář a spisovatel Paweł Lisicki říká ve svých esejích věci na rovinu. Nemilosrdně se vypořádává s mýty a polopravdami, které ve veřejné debatě udržuje politická korektnost všech odstínů. Lisicki však není pouze polemický publicista.
Předkládaný výbor česky psaných textů je především autentickým záznamem o tom, jak o naší zemi a jejím středoevropském kontextu uvažuje někdo zvenčí – Polák a skutečný Středoevropan Maciej Szymanowski.
Historie polsko-litevské unie, státu mnoha národů, kultur a vyznání sjednocených pod žezlem rodu Jagellonců, odkrývá před českým čtenářem téměř neznámé politické a kulturní souvislosti, které dodnes výrazně ovlivňují náš region.
Výbor básní nazvaný Zakázaný jazyk přináší průřez zralým tvůrčím obdobím této "žijící klasičky", tvorbou, již kritici někdy označují za autorčino "druhé životní dílo".
