Marie Havlíková

Eliete – Obyčejný život je portrétem ženy utopené v nudě a lhostejnosti rodiny, jakési madam Bovaryové, která se rozhodne vzít otěže svého života do vlastních rukou a zažít milostné dobrodružství v éře moderních seznamek.

V knize Květiny se jako puzzle skládá nevšední příběh přátelství dvou mužů: pan Ulme přišel ztrátou paměti po aneuryzmatu o vzpomínky z minulosti a kvůli degenerativní chorobě nemá ani budoucnost.

Lisabon, 70. léta dvacítého století: v duchu magického realismu ožívají velké postavy portugalských mořeplavců a kolonistů: Luis de Camoes, Vasco da Gamma, Pedro Alvarez Cabral a ostatní, dnes již zapomenutí hrdinové portugalské historie.

V románu, jehož děj je umístěn do 80. let 20. století, těží autorova tvůrčí invence ze vzpomínek sahajících hlouběji do minulosti, které se prolínají s prvky fantastického realismu.

Román, v němž nic není, jak vypadá, založený na technice paradoxu a využívající prostředků poezie (korespondencí), zkoumá možnosti a hranice prózy.

Mata Hari byla tanečnice, šokující a těšící publikum za první světové války, a stala se důvěrnicí některých z nejbohatších a nejmocnějších mužů té doby.

Román Kokoschkova loutka, je originální výpovědí o životě člověka a jeho údělu. Osudy postav jsou líčeny v duchu netradiční poetiky, zachycující vše z co nejvíce možných perspektiv.

Období nástupu nacismu a jeho následného teroru zůstává nadále nevyčerpatelným zdrojem svědectví z řad jeho odpůrců a obětí.

Autor přesvědčivě zdůvodňuje, že teologie založená na obnošeném pojmu láska je často zavádějící, protože láska je většinou spojována s citovým vzplanutím mezi mužem a ženou a mnohem méně s typicky křesťanským výkladem směrem k charitě a službě druhým

Kniha vypráví příběh mladého muže, který se vydává do amazonského pralesa hledat milovanou dívku.

Autor Kroniky byl královským úředníkem a archivářem. Měl tudíž přístup k důležitým pramenům, díky čemuž je jeho dílo spolehlivým zdrojem informací o dějinách portugalského království ve 2. polovině 14. století.

Modrý pták (1908), alegorická féerie belgického autora Maurice Maeterlincka (1862–1949), je jednou z vrcholných ukázek divadla symbolismu, okouzlující vysoce poetickým jazykem i vznešenými myšlenkami.

Dnes již legendární dílo portugalské literatury 16. století si už po generace získává čtenáře jak svým obsahem, tak díky osobě autora, jehož život je opředen dohady a legendami.

Povídky a poetizované prózy Florbely Espancy, zařazené do výboru Masky osudu, vynikají stejnou senzibilitou, s jakou jsou sdělovány prožitky a pocity v autorčiných sonetech, jejichž zlomek vyšel v českém překladu v r. 1997.

Historický román z prostředí portugalského královského dvora v 18. století přibližuje praktiky církve, výborně vystihuje dobovou mentalitu a fantazii. Autor je nositelem Nobelovy ceny za literaturu.

Román největšího portugalského prozaika 19. století, ve kterém rozvíjí osobitým způsobem známé téma idilického života na venkově.