Jsme na začátku čtyřicátých let minulého století na italském jihu v Apulii. Kraji stejně tak krásném, jako chudém. Obyčejní venkované svádějí marný boj s bohatou šlechtou, která je vykořisťuje.
<Slunečního světla ubývá. Bohové opustili zemi a ztemnělou krajinou se plíží běsové. Vprostřed hvozdů se v osamocených chýších a osadách skrývají poslední lidé. Před spáry démonů je chrání chatrné hradby nebo bariéry z kouzel.
Mnohovrstevnatý román dává život několika různorodým hrdinům, mnichům, jeptiškám, zahaleným tajemstvím, bábám bylinkářkám, silným ženám i chudákům. Druhý román Martyny Bundy jistě potěší milovníky kvalitní literatury a magického realismu.
Jedenáctiletá Tigris se s tatínkem stěhuje do nového bytu. Vůbec ji to ale netěší, v tom starém bylo tolik drobných památek na její mámu a ten nový je prostě jen prázdný...
Jedné chladné listopadové noci v roce 1994 vyhoří jistý dům do základů. Uvnitř se najdou ostatky mladé ženy, zavražděné. Pro obyvatele jihošvédské vesničky Marbäck je to zlomový bod.
Originálně pojatá, ilustrovaná naučná kniha o zraku rozhodně oko čtenářů potěší. A malý i velcí se v ní dozvědí, jak zrak funguje, co znamená vidět, co znamená nevidět, jak je svět barevný, co všechno se v něm dá spatřit.
V knize si budete moci připomenout setkání kněze Zbigniewa Czendlika se zajímavými lidmi, které pozval na lanškrounskou faru do oblíbeného pořadu České televize Uchem jehly. Přátelské rozhovory s hosty, kteří ve svém životě a ve své kariéře
V knize otázek a odpovědí, která je určená všem holkám a klukům ve věku 10 až 15 let, si mladí čtenáři mohou přečíst odpovědi na otázky, které jim nedají spát, kvůli kterým se trápí a prožívají chvíle, jež si dospělí kolikrát ani nedovedou představit
Kniha ukrajinského dua se věnuje dalšímu lidskému smyslu: sluchu. Je plná zvuků, hlasů, tónů a slov. Jak funguje lidské ucho? Jak se vytváří hudba? Slyší člověk a zvířata stejně? Kolik je lidských jazyků? A můžeme se domluvit i beze slov?
Lvov, květen 1939. V krutých mukách umírá malý chlapec. Zpráva o rituální vraždě spáchané Židy pobouří město, vypukne panika. Čí dítě bude další? Všichni spoléhají na komisaře Edwarda Popielského. Jenže komisař nechce vést vyšetřování.
Dialog malířů Miloslava Mouchy a Wilfrieda Pragera nahraný v červenci 2011 na ostrově Formentera představuje filozofickou, estetickou a někdy i metafyzickou reflexi umění a malířství.
Humorné vyprávění je jakýmsi zámořským protějškem u nás tak oblíbených Študáků a kantorů či Školy základu života. Ironicky zachycuje poměry na newyorské střední škole v chudinské čtvrti, kam chodí děti černochů a přistěhovalců.
Dobrakovová píše s lehkostí o věcech neobyčejně těžkých a komplikovaných, ať už jsou to milenecké vztahy, zvláštní rodinné vazby či základní postoje k životu. V popředí stojí kontakty mezi postavami, jejich vztah, vznik, příběh či zánik.
Ve svém druhém detektivním románu o komisaři Edwardu Popielském nás autor opět zavádí do předválečného, polského Lvova. Píše se květen roku 1929 a Popielski byl propuštěn od policie pro porušení subordinace.
Román autora cyklu Příšerných příběhů se odehrává v typicky britské internátní škole „pro ne právě bystré syny ne zrovna bohatých rodičů“, sídlící na středověkém hradě kdesi na venkově.
