Společenská fikce světově proslulého francouzského spisovatele se odehrává převážně v sedmdesátých letech 20. století, ale končí o celá desetiletí později.
Pilot, mladá manažerka, pravicoví extremisté, postarší úřednice, nezaměstnaný dělník či cestovatelka – všichni tito Češi jsou hrdiny leckde mrazivých povídek s tak trochu ostřejší pointami.
Falconesův román je fascinující výpravou do Barcelony dvacátého století, do doby, kdy nejen v katalánské metropoli vládla secese a dala tam vzniknout tolika unikátním stavbám, které obdivujeme dodnes.
Příběh vycházející ze skutečných osudů rodiny Gainsboroughovy, plný dramatických zvratů i fascinujících popisů prostředí luxusního lázeňského města v 18. století, dojemným způsobem ilustruje význam umění, nezávislosti a sesterství.
Byl jednou jeden malý Buddha. Každý den seděl pod svým
stromem bódhi a meditoval. Dělal to rád a svoje místo pod starým stromem si zamiloval. Přesto mu však v životě něco chybělo...
Na jaře roku 1930 musela dvanáctiletá Taki jako většina chudých venkovských děvčat jít do služby. Nyní téměř devadesátiletá píše své vzpomínky na dobu strávenou v maloburžoazní domácnosti pana Hiraie v „malém domě“ na předměstí Tokia.
V současné Paříži dojde k osudovému setkání líbezné gejšy s neohroženým samurajem. Gejšou je ve skutečnosti nefalšovaná Francouzka z předměstí, jež se našla v postavě tradiční japonské společnice s nalíčenou tváří a v hedvábném kimonu.
Na Svátek matek je devítiletý Robin Cleve nalezen oběšený na stromě na zahradě před domem svých rodičů. O jedenáct let později se do pátrání nevyjasněné smrti, na vlastní pěst pouští chlapcova mladší sestra.
Joe je boháč, přesně řečeno nejbohatší dvanáctiletý kluk v celé Británii. Má všechno, nač si vzpomene: vůz formule 1, kino, pět set párů sportovních bot, orangutana jako sluhu. A přece mu něco důležitého chybí: kamarád…
Vynikající vyobrazení estetiky smrti, které ohlásilo nástup nového spisovatele schopného šokovat a rozvířit korejské literární vody. Bujná a ničím neomezovaná představivost se otevřeným a syrovým způsobem dotýká ožehavých a tabuizovaných témat.
Kniha Mami, mám tě ráda je upřímnou zpovědí devítileté holčičky, která vnímá každodenní činnosti čerstvým dětským pohledem – stačí jít po ulici, zastavit se v parku, sníst s maminkou palačinku. A nakonec dívenka mamince pomáhá i s divadelní kariérou.
Hlavní hrdinka Kei se snaží vyrovnat s tím, že její manžel Rei před dvanácti lety beze stopy zmizel. Netuší, zda je manžel mrtvý, nebo zda od rodiny utekl. V jeho diáři ji zaujala poznámka Manazuru, což je název malého přímořského letoviska...
V povídkách, které vznikaly zhruba od šedesátých do devadesátých let 20. století, se Berlinová inspirovala dětstvím stráveným v těžařských městečkách na americkém Západu, mládím, které prožila mezi společenskou smetánkou v jihoamerickém Chile.
Lidé různých kultur i dob si vyprávějí mýty a příběhy. Čím to je,
že tato vyprávění mají tak podobnou strukturu? Co to vypovídá
o lidské mysli, morálce i o světě vůbec?
Kniha osobitým způsobem vypráví o lásce, o naději, o světle v temnotách a o vnitřním zdroji síly, která každé z nich umožní nést hlavu vztyčenou navzdory nepřízni osudu i historie.
Jednoho dne se v hlubokém lese narodila maličká panda. Byla překrásná, až na to, že měla jinou
barvu srsti než ostatní pandy… Byla oslnivě oranžová! Šťastná pandí maminka jí proto dala jméno
Marmeláda.