Ukázky:

Pero svírají prsty selky. Selka se jmenuje Božena Němcová. Je to spisovatelka. Mysl pocítí k báchorce dávivý odpor. Ano, umí péct buchty, jenomže je peče podle receptu, který napsali jiní. Ručně zadělává na těsto, ale suroviny a chutě musejí být jenom místní a přísně odměřené. Pero se instinktivně zarazí uprostřed okleštěné věty, nos vdechne vůni nepřítomné vanilky, šafránu, kurkumy. Na stole nečadí petrolejová lampa. Zdroj světla by nasvěcoval papír tenkým plamenem. V průvanu by plamen kolísal, hasl. Ruka by sahala po knotové lampě a sejmula by skleněný cylindr. Dolila by petrolej, ucítila jeho pronikavý pach. Kdyby petrolej ukápl, byl by cítit dlouho. Teplota v horní části skleněného cylindru by byla vysoká. Nic by nezachytilo žár a saze; znečistily by strop vlhkého, plesnivého bytu s chatrnými pozůstatky nábytku, kde se v koutě válejí hadry a roztrhané houně, na kterých si vyčerpané tělo k ránu zdřímne. V jediné míse smrdí na dně zbytek jakési šlichty. Nedaleko prošlapaného prahu nízkých dveří se válí pohozený jediný pár bot. Vyhladovělé oči vidí v sešlapaných podrážkách, osvětlených pruhem měsíčního světla, tenké plátky hovězího masa.

.....................

Pero svírají prsty amerického byznysmena. Jmenuje se John Davison Rockefeller. Vrtná věž neklidného majitele nezradí; svérázný metronom se zavrtá pod zem a v roce 1859 narazí na poklad. Matka Země se zakucká a vyplivne černý hlen ložiska ropy v Pensylvánii. Zpráva se šíří. Rozfouká ji vítr mamonu. Do Pensylvánie proudí celý americký Západ, počet obyvatel se zvyšuje každý týden a rekordním tempem. Pozemky se prodávají za pohádkové ceny a rekordním tempem. Lidská těla jsou zaslepená a rekordním tempem. Mají černo před očima, zrychlují krok a dech, pádí za vidinou černého zlata, pádí jediným směrem, napjatá, co ukořistěné pozemky skrývají pod povrchem. Ropa je magnet; uhánějí za ní spekulanti, míří za ní přeplněné vlaky. Modrá krev už nikoho nezajímá. Všichni blouzní o čokoládové krvi. Vlaky se prokousávají krajinou a záplatují kontinenty. Diktují devatenáctému století nové tempo. Ze země roste les vrtných věží. Zobáky se zaklánějí, kývají, klovou do zeminy. Vrtné věže jsou kyvadla a metronomy moderního času. Příběhy o pohádkovém bohatství se rozletí nad horami, vodami, kontinenty. Takové příběhy chtějí číst oči a slyšet uši všude na světě. Nejsou to mravoučné wlastenecké báchorky. Jsou to dravé a moderní příběhy zrychlujícího se času, příběhy budoucích staletí, které potřebují novou řeč a rozhodně nemají zájem cokoliv obrozovat. Ani národy ne. Rytmus doby neudává chůze. Rytmus doby udává drkotání železnic. V roce 1865 vznikne během několika málo měsíců další pitoreskní město. Dostane jméno Pithole. Motivované, ziskuchtivé ruce drhnou zašlou špínu za polámanými nehty, překotně stavějí srub za srubem a vytahují třísky zadřené pod kůží. Dřevěné boudy vytvoří metropoli a nalákají dvanáct tisíc lidských těl. Jsou mezi nimi i česká těla. Jsou mezi nimi těla uprchlíků z Evropy.

............................

Káva působí jako opium, tak oblíbená mezi intelektuály od dob francouzské revoluce. Labužníci pochopili její význam. Inspirace drahými kávovými zrnky je luxus pro nejbohatší hrdla; nad šálky horké kávy si vyměňují excitované myšlenky. Kavárny vznikají v době, kdy po ulicích pobíhali lidé v hadrech a křičeli, že nemají co jíst, a od hladových úst k hladovým ústům běžela fáma, už jste to slyšeli, francouzská královna, ta fiflena z Rakouska, provokuje, když nemáme chleba, tak proč prý nejíme koláče. Data podvádějí sama sebe. Dech devatenáctého století začíná zde, rokem 1789, Velkou francouzskou revolucí. A končí rokem 1914.

V popelníku se vedle míšeňského porcelánu s kávou, hustou jako čokoládová krev, vrší nedopalky cigaret a oharky nedokončených vět. Dračí ruka zapaluje jednu od druhé. Nikotin znecitliví tělo. Tělu se nechce spát. Kolem čtvrté hodiny ranní spokojeně odloží pero. Úkoluje se sama. Splnila penzum. Vlak rachotí dnem i nocí neměnnou rychlostí. Román je železná disciplína a luxus svobody. Svobodné pero drží ruka francouzské baronky. Říká si George Sand. Je to spisovatel i spisovatelka. Stejnou dračí rukou lehce sepíše, co leží tělu na soukromém srdci. Dopisy rodině. Dopisy přátelům. Dopisy milencům. Dopisy nakladateli. Jazyk a styl se od předchozího románu určeného pro oči čtenářů nemění; dračí ruka nemá důvod v soukromí něco měnit. Neplní žádné záchranné role, neplní žádné wlastenecké role, neplní žádné národovecké role. Svobodné pero svírá dračí ruka ve stejném rytmu, jen se jinak podepíše: Aurore Dudevantová, rozená Dupinová. Paní Aurore Dudevantová, rozená Dupinová, a paní George Sandová, přesněji řečeno George Sand, bydlí v jednom těle. Podporují se, drží se nad vodou, provokují. A zatraceně je to baví. Mysl se zajíkne svobodou, ano, ano, ano, ano, i mysl umí tančit kvapík. A jedem.

............................