Okamžitě jsem si vzpomněl, že stejný pocit blaha a štěstí jsem cítil, když jsem poprvé četl Vejce a já od Betty MacDonaldové. A já ho mám teď u téhle knihy. Cítil jsem, že se usmívám a že mi svět přijde tak nějak lepší. Že bych chtěl mít paní Danku za svojí nejlepší kamarádku, povídat si s ní a poslouchat její příběhy, a pak mě můžou rovnou položit do hrobu. Vůbec mi to nebude vadit, protože budu mít ten skvělý pocit kolem srdce.

Karel IV. je jedna z mála českých historických postav, o které víme skoro všechno — nebo si to alespoň myslíme. Otec vlasti, zakladatel Karlovy univerzity, stavitel Karlova mostu, nositel Zlaté buly. Ale co když je ta ikona trochu příliš nalakovaná?

Berlínský profesor Olaf B. Rader, specialista na kulturní dějiny středověku a autor dříve oceňované biografie Fridricha II., přistupuje ke Karlovi bez národních vášní. Ukazuje ho jako hluboce zbožného i chladně pragmatického vládce — panovníka obdivuhodného i rozporuplného, nejen posil světa, ale také tvůrce jeho řádu. 14. století přitom není v jeho podání idylickým zlatým věkem, ale dramatickým obdobím plným politických a hospodářských krizí, kulturního neklidu a hledání nového způsobu správy rozlehlé říše.

Kniha je postavena na pečlivé práci s prameny a kritickém čtení dosavadního bádání — tedy přesně na tom, co populárně-historické knize dodává páteř. Rader nahlíží Karla IV. komplexně, přičemž důraz klade jak na jeho říšskou vládu, tak na její propojení se strukturálně zcela odlišným panováním v českém království. A nezapomíná ani na Mistra Třeboňského oltáře, ani – kuriózní detail – na Steklého film Slasti otce vlasti.

Pokud chcete vědět, jak vypadá Karel IV. bez česky vlasteneckých brýlí, tohle je ta kniha. Pohled zvenčí bývá osvěžující – i když ne vždy lichotivý. A myslím, že objektivní pohled na našeho velikána už jsme potřebovali jako sůl.