Rozhovory s pěti ženami, které v životě potkaly takové těžkosti, které si ani neumíme představit. Vztahy mezi matkou a dcerou jsou ty nejdůležitější, ale ne vždy se vydaří. Někde chybí láska a přidá se agrese, jinde matka svou dceru nechápe a ztrácí ji. Aleš Palán tentokrát přizval i svou dceru Annu a představí nám zajímavé příběhy matek a dcer.

Knihy Aleše Palána mám moc ráda. Rozhovory o zajímavých, ale převážně těžkých, osudech lidí, které nám lidsky přibližuje. Tušila jsem, že tato kniha bude silná a náročná, ale že až tak….

Už při úvodních slovech autora mi běhal mráz po zádech a pak jsem se seznámila s jednotlivými příběhy. Každý je úplně jiný, a přitom jsou všechny nepředstavitelné. To, čím si musí někteří lidé projít je neskutečné, těžké a smutné. Některé z příběhů byli pro mě až šokující, vůbec jsem nečekala, na co všechno můžu v této knize narazit.

Knihy psány formou rozhovorů mám moc ráda, když se spojí zajímavé otázky a odpovědi přímo z úst obyčejných lidí, je to tak nějak víc uvěřitelnější a celkově lidštější.

Samozřejmě nesmím zapomenout na fotografie. Tentokrát stála za objektivem, jak jinak, žena. Fotky Libuše Jarcovjákové dokreslují atmosféru každého příběhu.

Anička, Aneta, Dorota, Laura a Jana – pětice žen, které dokazují, že zvládnout se dá cokoliv.

Čtivé, dobrodružné, napínavé, reálné, místy syrové a vždy s překvapujícím rozuzlením, to jsou pro mě knihy Trujkunt. Zatím poslední Krystu jsem přečetla nadvakrát, s nedočkavostí, do jakých situací se dostane hlavní hrdina. Zraje nám, chlapec, přesto má chvilky mladistvého divocha. Celá série mě přivádí do doby mého mládí i současné reality. Hrdinové jsou téměř sousedi, nebýt fiktivní, zdravím se s nimi, vyměním úsměv. Petr Sagitarius se nebojí používat lidové výrazy, protože ty na situace naprosto pasují. Ukazuje život, jaký je. Jen doufám, že těch mordů v našem okolí není až tolik. Těším se na další pokračování a současně doporučuji, čtěte od prvního dílu přes následující až k novinkám, tak je to /alespoň pro mě/ nejlepší.