Čtivé, dobrodružné, napínavé, reálné, místy syrové a vždy s překvapujícím rozuzlením, to jsou pro mě knihy Trujkunt. Zatím poslední Krystu jsem přečetla nadvakrát, s nedočkavostí, do jakých situací se dostane hlavní hrdina. Zraje nám, chlapec, přesto má chvilky mladistvého divocha. Celá série mě přivádí do doby mého mládí i současné reality. Hrdinové jsou téměř sousedi, nebýt fiktivní, zdravím se s nimi, vyměním úsměv. Petr Sagitarius se nebojí používat lidové výrazy, protože ty na situace naprosto pasují. Ukazuje život, jaký je. Jen doufám, že těch mordů v našem okolí není až tolik. Těším se na další pokračování a současně doporučuji, čtěte od prvního dílu přes následující až k novinkám, tak je to /alespoň pro mě/ nejlepší.