Eva Koťátková (1982) žije a tvoří v Praze. Již ve svých 25 letech se stala laureátkou ceny Jindřicha Chalupeckého. Jako jediná česká výtvarnice obdržela také Uměleckou cenu Dorothey von Stettenové udělovanou umělcům do 36 let. Je jednou z našich mezinárodně nejuznávanějších umělkyň. Ve svých performativních instalacích propojuje klasickou kresbu...
Příběh knihy Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové se odehrává v současnosti ve starém černošickém domě, o němž je známo, že v letech 1913–1920 sloužil jako sirotčinec.
Dědeček odešel před dvaceti lety na nákup a už se nikdy nevrátil. Jeho třináctiletý vnuk Julek se jednoho dne rozhodne ho najít. Cesta míří nejprve do Egypta, kde ho posvátný skarabeus zavede do nitra pyramidy.
Doposavad nejrozsáhlejší kniha Evy Koťátkové shromažďuje analyticko-obsesivní záznamy, příběhy či projevy duševní jinakosti. 267 koláží v této publikaci vznikalo mezi lety 2013 a 2015.
O zatčení a únosu žáka Tomáše H.; o tom, jak je snadné stát se
koněm ve Wormsových stájích, keřem na jeho záhonu, patníkem při
jeho cestách; o krutém Podkoním, šíleném Zahradníkovi, o učitelce
Majerové, o tlusté víle a dalších hrůzách.
Kniha zaznamenává hrdinův pokus potlačit svůj nezřízený sklon k empatii, zastavit své rozplývání ve světě a vtisknout svému životu pevné obrysy tím, že si přisvojí cizí životopis.
