Příručka mladého hledače

Spisovatelka Eva Prchalová vystudovala herectví, od kterého však plynule přešla k dramaturgii a psaní ceněných divadelních her i prozaických textů, především pro děti a mládež. Patří k nim také Příručka mladého hledače (Paseka, 2017), v níž s neutuchající fantazií rozvíjí strhující příběh třináctiletého Julka, který se rozhodne najít ztraceného dědečka. Nejprve zamíří do Egypta, kde ho posvátný hovnivál zavede až do nitra pyramidy a kde chlapec poznává, že svět nemá hranice, jak se původně domníval. Později, ve společnosti svérázných kamarádů Aliny a Helmuta, prožívá zdánlivě bezvýchodné situace v paralelním čase, do něhož proletí bezedným kufrem. Dětem přitom pomáhá tajemná Příručka mladého hledače, jejíž původ sice neznají, ale která je umí podivuhodně podpořit a vést ve chvílích naprosté bezradnosti.

Příručka mladého hledače je knížka o dospívání, hledání kamarádů, první lásky i sebe sama. Stejně jako ve svých předešlých knihách Hromnice, aneb, Příběh tajemné stopařky (Albatros, 2011) a Cesta svatým Vít-ahem (Meander, 2013) autorka i zde obratně využívá skutečností, že možnosti světa o dost přesahují naše představy a že reálný svět viděný z pohledu dítěte může nabývat až magický rozměr. Spisovatelka si hraje s tajemstvím překrývajících se časů a podobně jako Jack London ve svém Tulákovi po hvězdách naznačuje, že ztracené světy se možná odehrávají spíše v jiném čase než prostoru. Plastickým a meditativním stylem vypravování rozvíjí fantazii, ale i způsob nahlížení na lidskou existenci. A díky němu jistě osloví i staršího čtenáře. Poutavý dobrodružný příběh s momenty překvapení se prolíná s přívětivým humorem a cestami sebepoznání, aby nakonec dospěl k nečekanému konci. I přes místy komplikovaný jazyk Eva Prchalová opět prokázala vysokou míru empatie pro dětský svět a schopnost vystavět napínavý příběh. Knihu velmi působivě ilustrovala Eva Koťátková.