Julkův dědeček odešel před dvaceti lety na nákup a už se nikdy nevrátil. Třináctiletý Julek se jednoho dne rozhodne ho najít. Jeho hledačská cesta míří nejprve do Egypta, kde ho posvátný skarabeus zavede do nitra pyramidy. Další dobrodružství v paralelním čase už prožívá ve společnosti dvou kamarádů - chlapce Helmuta a dívky Aliny. Ve zdánlivě bezvýchodných, bláznivých situacích jim pomáhá Příručka mladého hledače, která je umí podivuhodně podpořit a vést i ve chvílích naprosté bezradnosti.

Ztracený dědeček se dá podle Prchalové číst také jako metafora. „Je to vlídná, moudrá, vnitřně pevná a chápající autorita, po které děti touží, ale která jim chronicky chybí. Na druhou stranu je na světě čím dál víc silných dětí, které se nenechají jen tak oblbovat. Jsou jim už těsné naše zastaralé, nefunkční systémy, ze kterých se chtějí a dokáží vymanit,“ líčí Prchalová, která vystudovala JAMU a je vítězkou Dramatické soutěže o Cenu Alfréda Radoka za hru Závrať.

Obsáhlý vizuální doprovod v podobě téměř stovky ilustrací vytvořila výtvarnice Eva Koťátková, která patří mezi mezinárodně nejúspěšnější dnešní české umělce. Je držitelkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, loni získala titul Osobnost roku za nejvýraznější umělecký počin a v současnosti je na druhé příčce žebříčku J&T Banka Art Index. Téma dětství, školy nebo organizovaného chování je pro její tvorbu stěžejní, v Příručce mladého hledače chce čtenářům připomenout, že i ve zdánlivě obyčejném prostředí, jako je například domov, se skrývá spousta překvapivých věcí a dobrodružství.

„Největší smysl podle mě mají ty knihy, které ukazují dítěti svět v jeho pestrosti a šíři a to včetně těch stránek současného světa, které nejsou příjemné pro pohled,“ říká Koťátková. „Pomáhají mu dozvídat se více o sobě i o druhých, vlastní roli, učí empatii. V naší knize představujeme dětství a dospívání jako stav neustálého hledání, které nemusí nutně přinést odpovědi na vznesené otázky, ale nenápadně proměnit hledače samotného.“

Eva Prchalová (1974) vystudovala JAMU v Brně. Od herectví plynule přešla k dramaturgii a začala psát divadelní hry (některé oceněné domácími i zahraničními cenami) a také prozaické texty. V roce 2010 získala hlavní cenu v soutěži Albatrosu s textem Hromnice, příběh tajemné stopařky. Tato kniha byla ve stejném roce ještě jednou oceněna, získala cenu SUK - Cena učitelů za přínos dětskému čtenáři. Její další kniha pro děti a mládež Cesta svatým Vít-ahem byla nominována cenu Magnesia Litera a na cenu Zlatá stuha.

Eva Koťátková (1982) žije a tvoří v Praze. Již ve svých 25 letech se stala laureátkou ceny Jindřicha Chlalupeckého. Jako jediná česká výtvarnice obdržela také Uměleckou cenu Dorothey von Stettenové udělovanou umělcům do 36 let. Je jednou z našich mezinárodně nejuznávanějších umělkyň. Ve svých performativních instalacích propojuje klasickou kresbu a sochařství s konceptuálním charakterem umění. Ve své tvorbě se dlouhodobě zabývá formováním lidské osobnosti výchovou a vnějším prostředím. Tematicky se často vrací do období dětství.