Znalci poezie vědí, že Alois Marhoul patří k vtipným básníkům. Málokdo umí, tak jako on, svými verši hluboce zasáhnout duši a srdce - a zároveň pobavit. V nové sbírce ovšem přibyl do autorovy tvorby i nový, osudovější tón.
Autor, původním povoláním kuchař, připravil pro čtenáře této knížky "menu" složené z receptů, poezie, fejetónů i úvah. Nachází nové verze biblických příběhů, starých pověstí. Dotýká se i aktuálních problémů současnosti.
Se svým osobitým humorem nastavuje autor v jedenácté sbírce člověku, tedy i sobě, různě vypouklá zrcadla, která by měla nejen rozesmát, ale i přinutit k zamyšlení nad tím, jestli je chyba v zrcadlech, do kterých se dívá, nebo v realitě, v níž žije.
V první polovině své desáté knížky přichází autor
s kratičkými prozaickými útvary, jejich poetičnost a jemný
humor si nachází větší porozumění u „nečtenářů“ básní, aby
je v druhé polovině přesvědčil, že poezie je zrcadlem duše
básníků i čtenářů!