Vojtěch Bažant

SEBEOBRAZ evropské civilizace jakožto společnosti morálních, svobodných, a přitom mimořádně pracovitých lidí je jedním z důsledků vývoje představ o práci ve středověku.

Autoři knihy zkoumají problematiku šíření znalostí v předmoderní společnosti na příkladu čtyř mimořádně úspěšných středověkých děl, která sledují ze všech perspektiv, jež dochovaný materiál umožňuje.

Přemýšlení o středověkých starých babách a jejich obrazech má emancipační hodnotu – vysvobozuje nejen z konvencí a pout, ale i z diktátu mladě se jevícího, zdravého, pracovitého a množícího se těla.

Autorky a autoři této knihy se snaží překračovat některé hranice a dichotomie, jež byly určující pro starší bádání. Ukazují vážné polohy středověké směšnosti, ale i radostnou povahu vážného ve středověké literatuře a umění.

Jak vznikaly představy o druhých ve středověku a jak byly dále předávány? Jak vypadaly středověké stereotypy a přetrvaly některé do dneška? V jakých kategoriích vůbec středověký člověk o druhém přemýšlel?