Martin Šorm

SEBEOBRAZ evropské civilizace jakožto společnosti morálních, svobodných, a přitom mimořádně pracovitých lidí je jedním z důsledků vývoje představ o práci ve středověku.

Knižní studie představuje báseň Podkoní a žák v kontextu literárního pole pozdního středověku. Autor báseň srovnává s ostatními dialogickými skladbami z konce 14. století, s poezií z doby husitských válek a s básněmi o smrti.

Přemýšlení o středověkých starých babách a jejich obrazech má emancipační hodnotu – vysvobozuje nejen z konvencí a pout, ale i z diktátu mladě se jevícího, zdravého, pracovitého a množícího se těla.

Autorky a autoři této knihy se snaží překračovat některé hranice a dichotomie, jež byly určující pro starší bádání. Ukazují vážné polohy středověké směšnosti, ale i radostnou povahu vážného ve středověké literatuře a umění.