Próza začínající autorky se značně vymyká kontextu současné české literatury. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její — dnes již klasické — próze K majáku. Autoka za knihu obdržela Cenu Jiřího Ortena 2008.
Na prahu třicítky se Helen Jukes cítí uvězněná v městském kolotoči kancelářského pletichaření a dočasných adres. Snaží se usadit ve své nové práci v Oxfordu a tu jí dojde, že aby prožila smyslu-plný život naplněný láskou a prací, musí se sama změnit.