Staročeská bible, tedy ucelený překlad kanonických knih Starého i Nového zákona do našeho národního jazyka, byla dotvářena v poslední třetině 14. a na začátku 15. století v lucemburských Čechách.
Kniha je pramenem poznání původního křesťansko-gnostického učení i vhodnou vstupní branou do problematiky srovnávacího náboženství a studia starověké filozofie.
