Verše perského středověkého básníka Omara Chajjáma patří do pokladnice světlové literatury a jsou stejně přítomné jako moderní poezie – proto se vydávají
stále znovu.
Váhání, rozvaha a vážnost jsou v pozorováních Anny Řezníčkové (1996) vždy nablízku. Básnířka se obvykle nespokojí s prvním, druhým ani s třetím pohledem.
Žánrově záměrně „rozcuchaná“ kniha. Drobné i delší celky, které nápadně i nenápadně, svou vážností i groteskností, smyslem pro drama i meditativní klid sdělují: Poezie není uhlazená a vyšlechtěná disciplína.
Svět poezie Petra Ligockého je vymezen gestem trvale přítomné laskavosti vůči ostatním i sobě, které se objevuje i ve sbírkách předešlých, zde však je umocňováno zkušeností hned několika generací.
V desáté básnické sbírce V jednom roce pokračuje autor starší generace Petr Mazanec neúhybně ve sledování svého údělu, své životní cesty. Bez mnohomluvnosti, afektu, patosu; poctivě a pokorně.
Máte chemii spojenou zejména se školními léty a povinným odříkáváním periodické tabulky prvků? Chemie, v dobách alchymie nazývaná lučba, je sice nádhernou vědou, ale dlouhodobě patří mezi předměty méně oblíbené a prý i těžké.
Města nejsou jen bydlištěm lidí, jsou také domovem zvířat, ptáků a rostlin. Právě těm je věnována třetí sbírka Marie Iljašenko (nar. 1983), doprovázená ilustracemi ukrajinské výtvarnice Mariko Gelman