Prostřednictvím antologie máme možnost seznámit se s malými literárními díly devatenácti syrských autorů v časovém rozpětí od období předválečného až po současnost.
Dva dnes téměř nedostupné a neznámé tituly, jimiž Schulz významně obohatil prozaickou tvorbu meziválečné avantgardy: soubor povídek a básní Sever Jih Západ Východ (1923) a lyrizovanou prózu Dáma u vodotrysku (1926).
Soubor devíti povídek, o jejichž titulním hrdinovi autor poznamenal: "Tutus je srdce a Tutus je slabost. Mám Tutuse rád, ale nechtěl bych jím být. Kdybych si ale musel vybrat, tak bych byl raději Tutusem než mužem bez srdce."
Dvě sbírky příběhů a črt psané svézárným a mnohdy i drsným jazykem můžeme považovat za psychologickou sondu do víceméně okrajových či menšinových skupin společnosti, odehrávající se v první části na moravsko-polském pomezí a v druhé části v Brně.
Příběh o zdánlivě obyčejných lidských osudech. Do života hlavních hrdinů zasahuje minulost a převrací zaběhlý stereotyp. Příjemným oživením je i slovenština, která zaznívá z úst jedné z důležitých postav.