Nová, ryze autorská verze pověsti o Libuši si z klasických předloh vybírá motivy, jež slouží moderně vyprávěnému příběhu. Urban látku neironizuje, přesto ji zbavuje vlasteneckého patosu a modeluje z ní portrét silné, cílevědomé ženy.
Popík je Spolčení hlupců po česku. Společný pro obě knihy je typ humoru, satira, sarkasmus, ironie, nadsázka, absurdita. Oba texty napsali autoři, podléhající často depresi. Stejná je zhruba i doba, která uplynula od napsání obou knih po jejich vydání.
Další příběh ze Zeměplochy - nejoblíbenější série žánru fantasy. Devítiletá Tonička Bolníčková si myslí, že její babička byla čarodějkou, ale babička je mrtvá a když se teď začnou dít podivné věci, musí si Tonička poradit sama ...
Kniha vyprávění a vzpomínek plk. Valeriána zachycuje dvacet různých případů, členěných do tématických kapitol. Jako příslovečná červená nit jimi prochází kariérní a profesní vzestup kriminalisty, od typického začátečníka, až po šéfování "mordpartě".
Výbor sedmnácti většinou dosud nevydaných satirických povídek, které vznikly ve 20. letech minulého století. Autor slavného románu Mistr a Markéta v nich čtenáře potěší svým humorem, absurdními situacemi a brilantním glosováním poměrů v tehdejším Rusku.
O tomto Caveově hitu napsal Irvine Welsh: „Kdyby orgasmy byly malé smrti, tak by nám bylo hned jasné, na co hlavní hrdina této knihy sejde ze světa. Smíchejte McCarthyho, Kafku a lidového komedianta, a vyjde vám Zajda Munro."
Text představuje formálně zcela specifický útvar, kombinaci prozaického a veršového tvaru, promíšený také anglickými prvky. Byl podnícen autorčinou cestou do USA v roce 2010, kdy tam absolvovala poetry reading tour po východní a střední části země.