Kniha Mahuleny Nešlehové Jan Koblasa – grafika tvoří pandán ke katalogu Koblasových hlubotisků, který vydalo Nakladatelství Karolinum roku 2010. Zájemcům o tvorbu Jana Koblasy se tak nyní dostává do rukou kompletní přehled umělcova grafického díla.
Kniha sleduje Lierovy životní osudy, průkopnickou aktivitu v boji za starou Prahu, dotýká se autorova literárního díla; značnou pozornost autorka věnuje Lierově kritické činnosti.
Jak se vvyvíjela poválečná podoba českého zábavněhudebního divadla? Všechno začíná v okamžiku, kdy výnosy ministra Zdeňka Nejedlého zbavily toto divadlo jednoho z jeho základních atributů – soukromopodnikatelského systému provozování.
Reprint kolekce exlibris, kterou Váchal sestavil ve studeňanském odloučení začátkem padesátých let. Zahrnuje parodické, humorné medailonky konkrétních i smyšlených osobností vyvedené v barevném dřevořezu, často s použitím vlastního písma.
Tématem publikace je netradiční uchopení určitých mentálních principů, které vyvolala první světová válka. Publikace se ve třech kapitolách napsaných klasickými historiky a historikem umění zabývá válkou v rámci jejího výročí poněkud méně obvykle.
The publication is devoted to key works of the Czech and European Art Nouveau style. It examines decorative art of the Art Nouveau period as part of the ground-breaking modernization and emancipation trends of the Fin de siecle.
Vladimír Birgus (*1954) patří už dlouho k významným osobnostem české i evropské fotografie. V této oblasti zastává hned několik náročných rolí. Od fotografa a publicisty až po historika fotografie a pedagoga.
Reprezentativní monografie významného
českého malíře a skláře Vladimíra
Kopeckého. Kniha vyšla u příležitosti rozsáhlé
retrospektivní výstavy Bouře a klid v Museu
Kampa /2014/. Kniha získala 2. místo v soutěži
Nejkrásnější kniha roku 2014.
Moravský fotograf Vojta Dukát (* 1947) odešel po okupaci Československa sovětskou armádou do nizozemského exilu (1968). Toulal se po světě a vynikl v žánru humanistické fotografie. 38. svazek edice Fototorst.
V první dekádě první republiky se zásadně proměnily podmínky, za nichž mohly československé umělkyně vystavovat v zahraničí a začleňovat se tak nejen do širšího kontextu dobového „ženského umění“, ale rovněž do moderního umění jako celku.
