Generace devadesátých let tápe a bojí se dospěti. Potácí se mezi prací a studiem, zakouřenými non-stopy a snobskými večírky, přechází od špatných k ještě horším partnerským vztahům. Hledá a obtížně nalézá vlastní identitu...
Jestli máte rádi vánoční příběhy, vánoční filmy, vánoční pořady v televizi a speciální vánoční díly vašich oblíbených seriálů a především, jestli máte vánoční antologie, pak se do téhle knížky rozhodně zamilujete.
Kniha povídek z let 1986–2015 je pokusem o vytvoření jakési „holografické mandaly“, jejímž ústředním bodem jsou tři základní otázky: Kdo jsme? Odkud jsme přišli? Kam jdeme? Kdokoliv se jimi upřímně zabývá, dojde k Sókratovu Vím, že nic nevím.
V povídkách autor vypráví o otci a jeho poválečných dobrodružstvích, o vlastním psaní a o životě literáta-profesionála, který se mimo jiné odehrává v letištních halách během cest na autorská čtení všude možně po světě.
Pět kratších příběhů, které na sebe volně navazují, se odehrává během několika desítek let v druhé polovině minulého století. Hrdiny provázíme od dětství přes vysokoškolský život až po krutou zkušenost ve Vietnamu.
Ztroskotat, ale jak? Jedinečně ztvárněná kniha
Luciena Deprijcka rozehrává téma ztroskotání na
devatero způsobů. Na opuštěných i obydlených
ostrovech, ostrovech životu nebezpečných, rajských,
tropických či burácejících větrem se naplňují osudy.
