V tomto dílu Františkánských pramenů se setkáváme s životopisy sv. Františka, jež vznikaly v období od výzvy generálního ministra Crescencia z Jesi, až do generální kapituly z roku 1260, která se rozhodla "udělat pořádek" ve Františkově hagiografii.
Autor se v knize snaží interpretovat symbolické úkazy v Písmu svatém a přijatelně je vyložit člověku dnešní doby. (znamení a astrální motivy v Písmu svatém)
Přísloví nám říkají pravdu, která se přenáší z generace na generaci.
Pro snadnější zapamatování mívají často podobu rýmovaného
dvojverší. Bývají nazývaná i mudroslovím, protože je zpravidla
pronesl někdo velmi zkušený a moudrý.
Modlitební život lze chápat jako stoupání duše před tvář Boží. Podobá se planetám, jež se nastavují světlu klidné tváře slunce, nebo květině, jež se natahuje ke světlu, prozářená krásou, koupající se ve vůni.
Publikace ve dvanácti kapitolách popisuje počátky křesťanské církve, její vývoj, reformní dobu, počátky Církve československé husitské až po současnost.
Křesťanství se z Jeruzaléma šířilo několika směry. Jedním z jeho nejvlivnějších center byl Řím, jenž se také stal sídlem papežů a zůstal jím i po přesídlení císaře do nově vzniklé a tehdy řecké Konstantinopole.