Ludmila Valentová vybrala a ilustrovala písničky, které učí rodiče malé děti v nejútlejším věku a které nás doprovázejí celý život - vznikla celobarevná brožura s dvaceti šesti ilustrovanými českými písničkami pro malé děti.
Obsáhlý almanach české poezie, nemá ambice být zlatým řezem básnící komunity v našich zemích, ale minimálně zlatavým průřezem současnou poezií určitě je.
Útlý Rudelův zpěvník je v tomto svazku přetlumočen v plném rozsahu. Překlady jsou uvedeny studií o trobadorské poezii, zrcadlově konfrontovány s originálním zněním Rudelových canson a doprovozeny interpretačním komentářem.
Kniha přináší překlad všech publikovaných básní řeckého básníka, nositele Nobelovy ceny za literaturu, Jorgose Seferise. Většina z nich vychází v češtině poprvé.
IX. svazek Spisů Jiřího Ortena přináší vůbec poprvé všechny jeho dochované mladistvé básně, které napsal před svou prvotinou Čítanka jaro (1939). Básně jsou řazeny chronologicky od roku 1935.
Svou v pořadí třetí básnickou sbírkou rozvíjí Lukáš Bárta osobitou poetiku, v níž se mu daří dobývat z převážně městské každodennosti působivé mikropříběhy a evokovat nevšední obrazy.
Jiří Pechar je českému čtenáři znám především jako překladatel, literární vědec a filosof, méně jako básník. Sbírka poezie Slovo v samotě vyšla původně před více než třiceti lety pouze v samizdatu, tedy širší veřejnosti téměř nedostupná.
Tvorba Jiřího Pištory má blízko k existenciální linii české poezie, reprezentované jmény Františka Halase, Vladimíra Holana či Oldřicha Mikuláška. K rysům autorovy poetiky patří záznamy samoty a odcizení a z nich pramenící úzkosti.
Petr Váša shrnul své manifestační a teoretické eseje, v nichž na podkladě filozofických i antropologických textů hledá smysl a funkce fyzického básnictví v rámci literatury i divadla.
Knížka známého básníka Jiřího Žáčka a hudebního pedagoga a skladatele Pavla Jurkoviče obsahuje téměř 60 zhudebněných básniček, některých již známých, jiných zcela nových.
Autor se intenzivně věnoval psaní klasických haiku. S německým znalcem pečlivě hlídal přesnou formu a výsledkem jsou básně, které můžeme nazvat "šumavskými haiku".
Armandovy hutné texty odkazují svou imaginací k surrealistické tradici. Reflektují především neklid, chaos a napřehlednost aktuálního světa, lze je však – především díky filozofujícím přesahům – číst i zcela nadčasově.
K nedožitým osmdesátým narozeninám básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931–1984) vychází útlý výbor z jeho poezie, čítající třicet pět básní.
